Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IX
NEČAS — VODNÍ VÝTAH — VÝROBA TABULOVÉHO SKLA A SKLENIC — CHLEBOVNÍK — ČASTÉ NÁVŠTĚVY OHRADY — VZRŮST STÁDA — NOVINÁŘOVA OTÁZKA — PŘESNÉ ZEMĚPISNĚ SOUŘADNICE LINCOLNOVA OSTROVA — PENCROFFŮV NÁVRH

V prvním týdnu se počasí změnilo. Počátkem měsíce za novoluní se vedra stupňovala. Ovzduší bylo nabito elektřinou a kolonisté mohli očekávat bouřkové počasí.

A skutečně 2. března se přihnala neobyčejně prudká bouře. Východní vítr napadl krupobitím průčelí Žulového domu jako kulometnou palbou. Kolonisté museli uzavřít okenice i dveře, aby zabránili zaplavení místnosti.

Když Pencroff viděl ty kroupy, velké jako holubí vejce, přepadla ho starost o obilné pole.

Okamžitě vyběhl na pole, na němž právě obilí počalo vystrkovat zelené hlavičky. Velkým kusem plátna se mu podařilo pole ochránit. Kroupy sice do Pencroffa bušily jen což, ale námořník na to nedbal.

Nečas trval celý týden. Na obloze nepřestával rachotit hrom. Jedna bouře hřměla ještě za obzorem a druhá se už hnala s novou zuřivostí. Nebe bylo pokryto blesky; mnohé sjely do stromů na ostrově. Byla zasažena i obrovská borovice na pokraji lesa u jezera. Blesk udeřil několikrát i do písčitého pobřeží a roztavil písek na sklo. Když tuto sklovinu našel Cyrus, napadlo ho, že by si mohli vyrobit okenní sklo, které by vzdorovalo větru, dešti i kroupám.

Venku neměli kolonisté žádnou naléhavou práci, a proto využili nečasu k pracím v Žulovém domě. Zlepšovali vnitřní zařízení a den za dnem je zdokonalovali. Inženýr sestrojil jednoduchý soustruh a na něm mohli vyrábět prosté osobní i kuchyňské předměty. Především si vyrobili knoflíky, které potřebovali stále naléhavěji. Vyrobili si také stojan na zbraně, o které úzkostlivě pečovali. Udělali si i skříně a police. Pilovali, hoblovali a soustruhovali celý den. Za tohoto počasí bylo v Žulovém domě slyšet jen řezání, skřípot nástrojů a vrčení soustruhu; zvenčí byly tyto zvuky doplňovány rachotem hromu.

Nezapomněli ani na Jupa. Zařídili mu zvláštní místnost vedle hlavního skladiště a dali do ní vystlané lůžko, které si Jup nesmírně oblíbil.

„Jup se nikdy nehádá a nikdy neodmlouvá,“ říkával Pencroff. „To je sluha, viď, Nabe?“

„Je to můj žák,“ odpovídal hrdě Nab. „Brzy se mi vyrovná.“

„Je dokonce nad tebe, Nabe,“ chechtal se námořník, „protože nemluví, a ty ano!“

Jup už byl teď v plné službě. Prášil šaty, otáčel rožněm, zametal pokoje, posluhoval u stolu, skládal dříví a nejvíce okouzloval Pencroffa tím, že každý večer před spaním přicházel mu upravovat prostěradlo na postel.

Všichni dvounozí i čtvernozí příslušníci kolonie se těšili výbornému zdraví. Při stálé práci na čerstvém vzduchu, na zdravé půdě a v mírném podnebí, při práci hlavou i rukama nevěřil nikdo z kolonistů v onemocnění.

Všem se dařilo znamenitě. Harbert vyrostl za rok o pět centimetrů. Jeho tvář zmužněla a celý jeho zjev ukazoval, že z něho bude tělesně i morálně dokonalý muž. Ke svému vzdělání využíval každé volné chvíle. Četl v knihách, které byly nalezeny v bedně, (...)

(......)