Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVII
STÁLE STRANOU — PROSBA NEZNÁMÉHO — ZŘÍZENÍ CHATY V OHRADĚ — PŘED DVANÁCTI ROKY —LODNÍ MISTR NA BRITANNII — OPUŠTĚN NA PUSTÉM OSTROVĚ — RUKA CYRUSE SMITHE — TAJEMNÁ LISTINA

Tato poslední slova potvrdila tušení kolonistů. V životě neznámého byly jistě hrozné věci, lidmi už možná odpuštěné, ale v jeho svědomí dosud neodčiněné. Viník trpěl výčitkami svědomí, kál se a přátelsky podávaná ruka nových druhů ho jistě velmi lákala. Necítil se však hoden přátelství čestných lidí. Přesto se po příhodě s jaguárem do lesa už nevrátil a zdržoval se poblíž Žulového domu.

Co bylo tajemného v jeho životě? Promluví o tom někdy? To ukáže budoucnost. Zatím bylo ujednáno, že na něm nebude nikdo jeho tajemství vyzvídat, že s ním budou žít tak, jako by ho z ničeho nepodezírali.

Tak uplynulo několik dnů. Cyrus Smith s Gedeonem Spilettem pracovali spolu jako chemikové a fyzikové. Novinář opouštěl inženýra jen tehdy, šel-li s Harbertem na lov. Nepokládal totiž za opatrné pouštět chlapce do lesa samotného. Bylo nutno být stále ve střehu. Nab s Pencroffem byli jeden den v ohradě a druhý den u kurníků, nemluvě o pracích v Žulovém domě, kde bylo stále co dělat.

Neznámý pracoval stranou při svém obvyklém způsobu života. K jídlu nechodil, spal pod stromy a k druhům se nikdy nepřipojoval. Stále se zdálo, že nesnáší společnost svých zachránců.

„Proč však žádal o pomoc?“ divil se Pencroff. „Proč házel tu listinu do moře?“

„On sám nám to jednou řekne,“ odpovídal vždy Cyrus Smith.

„Kdy?“

„Možná dříve, než si myslíte, Pencroffe.“

A den vyznání byl opravdu blízký.

Dne 10. prosince, týden po svém návratu k Žulovému domu, přišel neznámý k Cyrusi Smithovi a pokorným hlasem mu řekl:

„Pane, mám k vám prosbu.“

„Mluvte!“ vyzval ho inženýr. „Ale dříve mi dovolte říci pár slov!“

Neznámý zrudl a chtěl odejít. Cyrus Smith pochopil, co se děje v jeho duši viníka, který se zřejmě bojí otázky na svou minulost.

Zadržel ho tedy těmito slovy:

„Příteli, my nejsme jen vaši společníci. Jsme vaši přátelé. To jsem vám chtěl říci — a nyní mluvte!“

Neznámý si přejel rukou oči. Celý se rozechvěl a zůstal několik vteřin stát, nejsa schopen slova.

„Pane,“ řekl konečně, „přicházím vás prosit o laskavost.“

„O jakou?“

„Vy máte asi devět kilometrů odtud na úpatí hory ohradu s domácími zvířaty. Ta zvířata potřebují dohled. Mohl bych tam s nimi žít?“

Cyrus Smith se chvíli s hlubokým soucitem na nešťastníka díval a pak mu řekl:

„Příteli, v ohradě jsou jenom stáje, které stačí sotva zvířatům…“

„To je pro mne dost dobré.“

„Příteli,“ pokračoval inženýr, „nechceme vám nikdy v ničem bránit. Chcete-li žít v ohradě, budiž. Budete však vždy vítán v Žulovém domě. Ale když chcete žít v ohradě, uděláme nezbytná opatření, abyste tam byl dobře zařízen.“

„Na tom nezáleží. Bude mi tam i tak dobře.“

„Příteli,“ řekl Cyrus Smith, který zdůrazňoval toto srdečné oslovení, „budete nám muset nechat možnost upravit to v ohradě podle našeho mínění.“

„Děkuji vám,“ odpověděl neznámý a (...)

(......)