Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TŘETÍ DÍL
TAJEMSTVÍ OSTROVA

KAPITOLA I
ZÁCHRANA NEBO ZKÁZA — JE ZAVOLÁN AYRTON — DŮLEŽITÁ PORADA — TO NENÍ DUNCAN — PODEZŘELÁ LOĎ — BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ — LOĎ SE BLÍŽÍ — DĚLOVÝ VÝSTŘEL — BRIGA KOTVÍ U OSTROVA — NOC

Bylo tomu už dva a půl roku, co byli trosečníci vrženi na Lincolnův ostrov, a dosud nemohli navázat spojení s lidmi. Jen jednou se novinář pokusil o spojení s obydlenou zemí a svěřil albatrosu zprávu o tajemství jejich pobytu, ale to byla naděje, na niž spoléhat nemohli. Jenom Ayrton za známých už okolností rozmnožil počet kolonistů. A dnes konečně — 17. října — objevili se nenadále noví lidé v dohledu ostrova, který ležel v tak pusté části oceánu.

Nemohli už o tom pochybovat. Byla to loď! Přepluje po širém moři nebo zakotví ? Teprve za několik hodin se kolonisté dovědí, na čem jsou.

Cyrus Smith a Harbert zavolali okamžitě Gedeona Spiletta, Pencroffa i Naba do velkého sálu Žulového domu a řekli jim, co se děje. Pencroff si vzal hned dalekohled, prohlédl celý obzor a zastavil jej na onom bodě, který vytvořil na fotografii nepatrnou tečku.

„Tisíc ďáblů! Je to loď!“ zvolal hlasem, v kterém znělo největší uspokojení.

„Pluje k nám?“ ptal se Gedeon Spilett.

„To nemohu ještě říci,“ odpověděl námořník, „protože nad obzorem je vidět jen stěžeň. Z trupu nevidím nic.“

„Co budeme dělat?“ ptal se chlapec.

„Čekat,“ odpověděl Cyrus Smith.

Po dlouhou dobu čekání kolonisté mlčeli. V hlavách se jim rojily všemožné myšlenky, dojmy a obavy, všechny naděje, které se mohou zrodit při takové příhodě, při nejvážnější příhodě od jejich příletu na Lincolnův ostrov.

Kolonisté už dávno nebyli v situaci trosečníků, kteří bojují o holý život a chřadnou steskem po obydlené zemi. Pencroff a Nab se dokonce pokládali za tak bohaté a šťastné, že budou ostrov opouštět jen s velkou lítostí. Líbil se jim život na území, které jejich důmysl dovedl tak změnit.

Ale tato loď znamenala aspoň zprávy o světě, byla to možná část jejich vlasti, která jim přichází naproti. Nesla na palubě lidi a je tedy pochopitelné, že všichni byli do hloubi duše dojati.

Pencroff bral občas do rukou dalekohled a díval se z okna. S nesmírnou pozorností sledoval loď, která plula asi třicet kilometrů východně od ostrova. Kolonisté neměli žádný signalizační prostředek, kterým by mohli na sebe upozornit. Vlajku by nebylo z lodi vidět, výstřel by nebylo slyšet a ani oheň by nebyl ještě viditelný.

Bylo však jisté, že ostrov s Franklinovou horou nemohl uniknout zrakům lodních hlídek. Ale proč sem ta loď pluje? Nedostala se jen pouhou náhodou do této části Tichého oceánu, v níž žádná mapa nevykazuje jiný ostrov kromě ostrova Tábora, který sám ležel mimo obvyklé lodní cesty mezi tichomořskými ostrovy, Novým Zélandem a americkými břehy?

Na tuto otázku, kterou si všichni kladli, odpověděl Harbert jinou otázkou:

„Není to Duncan?“

Nikdo z nich nezapomněl na Duncan, jachtu lorda Glenarvana, který vysadil Ayrtona na ostrůvek a měl se pro něho jednou vrátit. A ostrov Tábor nebyl (...)

(......)