KAPITOLA VIII
PIRÁTI V OKOLÍ OHRADY — PROZATÍMNÍ ZAŘÍZENÍ — HARBERTOVO LÉČENÍ POKRAČUJE — PRVNÍ PENCROFFŮV JÁSOT — NÁVRAT K MINULOSTI — CO SKRÝVÁ BUDOUCNOST — CO SI O TOM VŠEM MYSLÍ CYRUS SMITH
Piráti tedy byli v okolí ohrady, rozhodnuti postřílet kolonisty jednoho po druhém. Nutno s nimi proto zacházet skutečně jako s divou zvěří. Kolonisté teď musí být nesmírně opatrní, protože všechny výhody byly na straně těch bídáků. Sami viděli a nebyli viděni. Mohli překvapit nečekaným útokem a sami nemohli být překvapeni.
Cyrus Smith se zařídil k pobytu v ohradě, kde bylo ostatně na dlouhou dobu dost zásob. Ayrtonova chata byla vybavena všemi životními potřebami a piráti, překvapeni příchodem kolonistů, neměli čas ji vyloupit. Bylo možné, že se události vyvíjely tak, jak si to představoval Gedeon Spilett.
Šest pirátů šlo po vylodění podél jižního pobřeží, a když obešli oba břehy Hadího poloostrova, neměli už chuť pouštět se do lesa Divokého západu. Tak se dostali až k ústí Vodopádové řeky. Z tohoto místa se pustili po pravém břehu toku a došli tak k předhoří Franklinovy hory, kde hledali přirozený úkryt. Tam objevili ohradu, která nebyla v té době obydlena. Hned se tam zařídili a chystali se provést své ničemné úmysly. Překvapil je Ayrtonův příchod. Zmocnili se nešťastného muže… a ostatní se už dá lehce uhodnout.
Je pravda, že pirátů bylo teď jenom pět, ale byli dobře ozbrojeni a potloukali se po lese. Každý, kdo by se tam odvážil, vystavoval se jejich ránám, aniž je mohl sám napadnout nebo zaskočit.
„Čekat! Nic jiného nemůžeme dělat!“ opakoval Cyrus Smith. „Až se Harbert uzdraví, uspořádáme velké tažení ostrovem a pirátů se zbavíme. To bude druhým hlavním cílem naší výpravy.“
„Vedle nalezení tajemného ochránce,“ dodal Spilett za inženýra. „Ale musíte uznat, Cyrusi, že nás teď zbavil své ochrany právě v době, kdy bychom jí nejvíce potřebovali.“
„Kdo ví?“ pokrčil rameny inženýr.
„Co tím myslíte?“ ptal se novinář.
„Že nejsme ještě v tom nejhorším, Spilette, a že jeho mocná záštita bude mít možná ještě příležitost k zásahu. Ale o to teď nejde. Jde o život Harbertův!“
To byla nejsmutnější myšlenka všech kolonistů. Uplynulo několik dní a chlapcův stav se naštěstí nezhoršoval, čas snad nad nemocí zvítězí. Studená, stále vyměňovaná voda zabránila zánětu ran. Novináři se dokonce zdálo, že voda, která byla v blízkosti sopky nasycená sírou, má příznivý vliv na rychlé hojení. Hnisání už nehrozilo a Harbert se vracel pomalu k životu. Horečky poklesly. Přátelé předepsali chlapci přísnou dietu a nebylo tedy divu, že byl Harbert hrozně zesláblý. Osvěžujících nápojů však měl dost a naprostý klid dělal pravé divy.
Cyrus Smith, Gedeon Spilett a Pencroff se stali velmi obratnými ošetřovateli. Všechno plátno v chatě bylo obětováno na obvazy. Harbertovy rány, pokryté cupaninou a obvazem, nebyly příliš staženy a mohly se bez zanícení hojit. Novinář věnoval ošetřování ran největší péči. Věděl, jak je to důležité, a opakoval to, co většina lékařů potvrzuje: že je mnohem lepší dobře ošetřená rána než dobře provedená operace.
Po deseti dnech, 22. listopadu, se Harbertovi viditelně ulehčilo. Počal přijímat už lehčí potravu. Do tváří se mu vrátila barva a jeho oči se už na ošetřovatele usmívaly. Trochu i mluvil, ač se Pencroff neustálým hovorem snažil nepustit ho k slovu. Vyprávěl mu nejnemožnější příběhy, ale Harbert se ho přímo otázal na Ayrtona, jehož nepřítomnost ho udivila. Vždyť měl být přece v ohradě! Námořník nechtěl Harberta vzrušovat a odpověděl mu, že Ayrton odešel za Nabem, aby s ním hlídal Žulový dům.
„Ti ničemní psi nemají nejmenší právo na slitování!“ prohlašoval. „A pan Smith na ně chtěl působit citem! Já bych jim ukázal cit jedině pořádnou olověnou kulkou!“
„Už jste je neviděli?“ ptal se Harbert.
„Ne, chlapče,“ odpověděl námořník. „Ale až se uzdravíš, uvidíme, zdali ti zákeřní střelci budou mít odvahu zaútočit přímo!“
„Jsem ještě velmi slabý, Pencroffe.“
„Ale síly se ti rychle vracejí. Co to je taková kulka do prsou? Pouhý žert. Já jich dostal nespočítaných, a přesto se mi vede docela dobře.“
Vše bylo tedy v pořádku, a nedojde-li k nějakým komplikacím, bude už možné pokládat Harbertovo uzdravení za jisté. Ale v jaké situaci by se kolonisté octli, kdyby se chlapcův stav zhoršil? Kdyby byla kulka zůstala v těle anebo kdyby mu museli amputovat ruku nebo nohu?
„Na takovou možnost nemohu bez zachvění ani pomyslet,“ říkal Spilett.
„Ale kdyby bylo bývalo nutno amputaci provést,“ řekl inženýr, „byl byste váhal?“
„Ne, Cyrusi,“ odpověděl Gedeon Spilett. „Ale naštěstí jsem toho byl ušetřen.“
Jako v jiných případech, i zde se kolonisté radili jen se svým zdravým rozumem a díky jejich značným zkušenostem měli i tady úspěch. Ale co když jednou přijde chvíle, kdy jim jejich vědomosti už nepomohou? Byli na ostrově sami. A lidé jsou silní jen ve společnosti, kde se opírají jeden o druhého. Cyrus Smith to dobře věděl a ptal se sám sebe, zda se nedostanou do situace, kterou nebudou umět řešit.
Zdálo se mu ostatně, že až dosud šťastná kolonie vstoupila do nešťastného období. Celého dva a půl roku od odletu z Richmondu se jim vše dařilo. Ostrov je bohatě obdařil nerostným, živočišným i rostlinným bohatstvím, a jestliže jim příroda takto přála, jejich vědomosti dovedly těžit ze všeho, co jim nabízela.
Hmotná základna kolonie byla tím zajištěna. K tomu jim v jistých okamžicích pomáhal nevysvětlitelný vliv… Ale to nemohlo trvat věčně.
Cyrus Smith zkrátka věřil, že se teď štěstí obrátilo proti nim.
Ve vodách ostrova se objevila pirátská loď, a i když byli lupiči tak zázračně zničeni, šest z nich katastrofě přece jen uniklo. Vystoupili na ostrov a pěti zbývajících se kolonisté zmocnit nemohli. Ayrtona ti bídáci bezpochyby zavraždili. Piráti měli střelné zbraně a při jejich prvním užití padl vážně zraněný Harbert. Byla to snad první rána odvrácené Štěstěny, namířená proti kolonistům?
Na to se ptal sám sebe Cyrus Smith. Často o tom hovořil i s novinářem. Oběma se zdálo, že podivné zásahy, které jim tolikrát posloužily, opravdu jim teď scházejí. Možná že tajemná bytost, o jejíž existenci nemohli už pochybovat, opustila ostrov. Nebo snad také podlehla pirátům?
Na tyto otázky neměli odpovědi. Nemyslete si však, že Cyrus Smith a Gedeon Spilett propadli v těchto hovorech beznaději. To je ani nenapadlo. Dívali se skutečnosti tváří v tvář, hodnotili své možnosti, připravovali se na každou situaci, stavěli se pevně a přímo před budoucnost, a budou-li muset bojovat, ukážou, že jsou k boji připraveni.
i PDF 
.