Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Gedeon Spilett krabičku vzal a otevřel ji. Obsahovala asi dvě stě bílých tabletek. Novinář vzal jednu do úst. Svíravá hořkost této látky ho nemohla mýlit. Byl to opravdu chinin, nejlepší protihorečnatý lék.
Museli jej okamžitě podat Harbertovi. Jak se sem dostal, o tom si pohovoří později.
„Kávu!“ zvolal Gedeon Spilett.
Nab přinesl za chvíli šálek vychladlého nápoje. Gedeon Spilett vhodil do šálku asi deset gramů chininu. Podařilo se mu přimět Harberta, aby to vypil.
Byl dosud čas, protože třetí záchvat se ještě nedostavil.
Všichni kolonisté byli naplněni novou nadějí. Tajemný vliv se znovu projevil v okamžiku, kdy už všichni propadli zoufalství…
Za několik hodin se Harbert uklidnil. Kolonisté si už mohli pohovořit o nové příhodě. Zásah neznámého byl zřejmější než kdykoli předtím.
Jak se však mohl v noci dostat až do Žulového domu? To bylo zcela nepochopitelné. Způsob, jakým se „duch ostrova“ projevoval, byl ještě podivnější než duch sám.
Během dne podávali Harbertovi chinin každou třetí hodinu.
A příštího dne se už ukázalo jisté zlepšení chlapcova stavu. Hoch nebyl sice ještě mimo nebezpečí, protože bahenní horečka se často vrací, ale kolonisté nešetřili péčí. Nadto měli účinný prostředek — i toho, kdo jim jej dal — nablízku. A tak se v jejich srdcích usídlila pevná naděje.
Tato naděje je nezklamala. Po deseti dnech, 20. prosince, počal se Harbert zotavovat. Po přísné dietě byl sice nesmírně zesláblý, ale záchvaty, se už neobjevily. A poslušný chlapec se podvoloval všem příkazům. Tolik už toužil po uzdravení!
Pencroffovi bylo, jako by ho někdo vytáhl z hluboké propasti. Trpěl teď záchvaty radosti, které hraničily až se šílenstvím. Když byl třetí Harbertův záchvat zažehnán, objal námořník Gedeona Spiletta tak, že ho div nezadusil. Od té doby říkal novináři jen doktor Spilett.
Zbývalo jen objevit skutečného doktora.
„Objevíme ho!“ opakoval Pencroff.
Ať už byl neznámý kdokoli, čekalo ho prudké Pencroffovo objetí.
Prosinec končil a s ním rok 1867, v němž byli kolonisté Lincolnova ostrova tak krutě zkoušeni. Do nového roku vstoupili s krásným počasím a s tropickým horkem, které však bríza naštěstí velmi snižovala. Harbert sílil a vdechoval na lůžku, jež kolonisté přenesli k oknům Žulového domu, zdravý slaný mořský vzduch; síly se mu rychle vracely. Počal zas normálně jíst a Nab nestačil vymýšlet ta nejjemnější jídla.
„Člověk skoro dostane chuť na umírání,“ říkal Pencroff.
V této době se piráti v okolí Žulového domu ani jednou neukázali. Po Ayrtonovi nebylo ani vidu ani slechu, a jestliže inženýr s Harbertem doufali ještě v jeho objevení, jejich soudruzi už nepochybovali o jeho smrti. Jejich nejistota nebude už ostatně dlouho trvat. Jakmile bude Harbert zdráv, podniknou chystanou výpravu. Potrvá to ovšem (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky