Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DEVÁTÁ
V RYBÁŘOVĚ DOMKU

Ondřej Ferrato byl rodem ze Santa Manza, malého přístavu v sartenském okrese, který se rozkládá v jižní části ostrova Korsika.

Tento přístav je vedle Bastie a Portavecchie jediným přístavem na východním pobřeží Korsiky, jež v dávných dobách bylo velmi členité, ale teď se účinkem mořských proudů stále více vyrovnává.

V Santa Manza, na úzkém pruhu moře mezi Korsikou a Sardinií, lovil Ondřej Ferrato ryby. Před dvaceti lety si vzal za ženu mladou dívku ze Sartene. Po dvou letech mu dala dcerušku, jež byla pokřtěna jménem Marie.

Rybářská práce je práce těžká, zvláště když je spojena s lovem korálů, pro které je třeba potápět se do velkých hloubek v nejnebezpečnějším místě průlivu. Ondřej Ferrato byl vždy muž odvážný, silný, neúnavný a obratný. Jeho blahobyt vzrůstal. Jeho rozumná a pracovitá žena plnila řádně úkol hospodyně v malém domku. Oba byli poměrně dost vzdělaní. Uměli totiž číst a psát. V té době ze čtvrt miliónu Korsičanů dovedlo psát jen sto padesát tisíc lidí.

Ondřej Ferrato, ač Vlach, byl jako téměř všichni Korsičané smýšlení francouzského. Pro toto své smýšlení nebyl zde příliš oblíben.

Tento kraj, který leží v nejjižnější části ostrova, a tedy daleko od Bastie a Ajaccia, daleko od úřadů, brání se všemu, co není italské nebo sardinské. Proto se obyvatelé okresu nechovali k Ferratovi přátelsky. Na Korsice pak není daleko od nepřátelství k zášti, a od zášti k násilí bývá ještě blíže. Znesvářili se s ním a jednoho dne Ondřej Ferrato v sebeobraně zabil člověka a musil utéci. Nebyl však takové povahy, jakou se vyznačují Korsičané, a neprchl do divokých lesů, aby tam žil životem bandity, než ho sklátí kulka nějakého četníka nebo mstitele.

Opustil ostrov a odplul na Sardinii. Jeho žena prodala domek, bárku, sítě i nábytek a odebrala se brzy za ním. Ondřej Ferrato byl odhodlán nikdy se už do domoviny nevrátit.

Že zabil člověka, to ho ve svědomí velmi tížilo, i když šlo jen o sebeobranu. Protože byl poněkud pověrčivý, chtěl za svůj čin pykat a tak usmířit uraženou spravedlnost. Soudil, že zavraždění člověka mu bude odpuštěno teprve tenkrát, až zachrání jiného, i když pro jeho záchranu nasadí svůj život.

Ondřej Ferrato se v Sardinii dlouho nezdržel. Věděl, že by tam byl brzy vypátrán. Neobával se tak o sebe jako o svou ženu a dcerku, které mohly být zasaženy pomstou krevního mstitele.

Čekal jen na vhodný okamžik a odplul do Itálie, odkud se odebral až do rakouské Istrie.

Z těch důvodů se tedy Korsičan usadil v přístavu rovinjském. Byl dobrý rybář, a proto se mu i zde dařilo dobře. Za devět let po jeho příchodu do Istrie narodil se mu synáček, který dostal jméno Ludvík. Bohužel však jeho narození zaplatila matka smrtí.

Od té chvíle, co ovdověl, žil Ferrato jen pro svou dceru a syna. Marii bylo teď osmnáct let a byla osmiletému bratříčkovi sestrou i matkou zároveň. Nebýt ztráty manželky, byl by býval Ferrato šťasten, neboť byl ve svém okolí milován i vážen.

Ale rybář ze Santa (...)

(......)