Michal Viewegh

VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Bylo to víc než radost.

Byla to radost a strach zároveň.

Strach, že to skončí.

Strach, že to neskončí.

Delších úvah o lásce se v roce 1994 opravdu dopouštět nehodlám (všimněte si například, že ono předchozí vniknutí do ženy zcela pragmaticky nepovažuji ani za dostatečný důvod pro vznik nové kapitoly), ale musím ještě alespoň přiznat, že se opravdu cosi změnilo.

Začal jsem ráno cvičit.

Jakmile jen trochu vysvitlo slunce, přikrmoval jsem své jadranské opálení. Pinzetou jsem si vytrhal chloupky z nosu.

Koupil jsem si patery nové slipy, patery ponožky a (poprvé v životě) zubní nitě.

O Updikově románu Chceš si mě vzít? jsem přestal říkat banální, ale celkem milé.

Kytarové odrhovačky chatařů o víkendu v Sázavě mi vháněly slzy do očí: Pramínek vlasů ti ustřihnu potaji já blázen pod polštář chci si ho dát... Panebože! vzlykal jsem. V životě jsem neslyšel nic pravdivějšího.

Doma to bylo opravdu strašné. Čas strávený v oněch prvních dnech s rodinou je v mé paměti takřka románově obestřen mlhavým oparem.

Vím jen, že jsem usilovně podnikal jakési prázdninové výlety (vzpomínám si například, že jsme byli na Konopišti, ale nejsem schopen si vybavit cokoli bližšího - měli zavřeno?). Díky bohu jim nic nedocházelo - duchem nepřítomný jsem ostatně býval občas i dříve.

"Tatínek píše," vysvětlovala žena dceři shovívavě.

Ono nové tajemství však prostupovalo celým mým tělem a naplňovalo je tak beze zbytku, až se zdálo jisté, že v příštím okamžiku prorazí na povrch. Snaha udržet je za každou cenu uvnitř způsobovala, že se mi začaly třást ruce. Převrhl a rozbil jsem více sklenic a hrnků než Agáta. Úzkostlivá snaha neublížit proměňovala v otroka konspirace. Jak jejích dopisů přibývalo, bylo stále obtížnější nalézt pro ně opravdu bezpečnou skrýš. V noci jsem vstával a potmě jsem skrýše kontroloval. Když jsem zatoužil vidět alespoň její fotografii, musel jsem odtáhnout od zdi příborník po prababičce.

Navzdory všem těmto opatřením jsem se občas ocital v nepředvídatelných situacích, kdy se prozrazení zdálo být zcela neodvratné. Už jste se někdy, pánové, na návštěvě u tchýně bezmyšlenkovitě vysmrkali - a ucítili z kapesníku nezaměnitelnou vůni lůna své milenky?

Naštěstí alespoň pro koncepty svých vlastních milostných dopisů a (věřte nebo ne) také básní jsem záhy přišel na naprosto spolehlivý úkryt: papírové desky, do nichž jsem je postupně zakládal, jsem nadepsal velkými tiskacími písmeny MILOSTNÉ DOPISY A BÁSNĚ - a zastrčil jsem je do hromady poznámek k chystanému románu.

V žádném trezoru nemohly být ve větším bezpečí. Pokud někdo cosi tušil, musel to být pes, jehož jsem nyní venčil nezvykle často.

Jakmile jsme se dostali z dohledu oken, smýkal jsem jím k telefonní budce.

"Lásko, mumlal sem do sluchátka. Vážně.

Když jsem se vracíval večer od Beáty, potěšeně mi očichával ruce. Vrtěl ocáskem.

"Táhni," odstrkoval jsem ho.

Včera večer mne ve vaně napadl nový výraz do slovníku lásky v počítačovém věku: nádherně nenaformátované dlaně.

Večery v Beátině podkroví nestačily (tím spíš, že Agátiny možné vpády byly permanentním nebezpečím a že paní Králová se svou podezíravostí začínala nebezpečně podobat prodavačkám z Kotvy).

Prázdniny ale ještě neskončily a žena už chodila do práce.

"Mám čtyřicet minut," říkával jsem do sluchátka zadýchaně, když dcera dopoledne odběhla za kamarádkou. "Možná padesát."

Slyšel jsem, jak polkla.

"Sejdi na Strakonickou," řekla. "Za čtyři minuty jsem tam."

Přijížděla v oblečení, v jakém ji zastihl můj telefonát - v županu, v otcově pracovní košili, v tričku na nahém těle.

Rychlostí kolem sto čtyřiceti kilometrů za hodinu jsme se řítívali k nejbližší odbočce; před ní prudce brzdila a s troubením se cpala do pravého pruhu. K naši lesní cestě to odtud byl sotva kilometr.

Jestli jsem onoho léta cítil k někomu skutečně upřímnou nenávist, byli to houbaři.

Takový Ed McBain, jehož nyní v našem nakladatelství tak hojně vydáváme, by nejspíš napsal: Ve stejném autě a na stejné silnici, kudy onoho léta jezdívala pro lásku, si o rok později - jen ještě o něco rychleji - dojela pro smrt.

Mrtvé milenky cit.