Marie Voltaire

CANDIDE NEBOLI OPTIMISMUS
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Stučný děj:

Candide vyrostl na krásném zámku barona Thunder-ten-Tronckha. Byl zde vychován filosofem Panglosem, který mu již od dětství vštěpoval, že na světě je vše uspořádáno nejlépe, jak jen může být: „ Je dokázáno, že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všecko bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. ……… Z toho vyvozuji, že lidé, kteří razili názor: všecko je dobré, neřekli nic jiného než hloupost, poněvadž měli prohlašovat, že všecko na světě je nejlepší.“ Candide spokojeně žil na zámku, oddaně poslouchal Panglose, vše mu slepě věřil a byl tajně zamilovaný do Kunigundy.

Jednoho dne ji Candide tajně políbil, ale baron Thunder-ten-Tronckh na to přišel a Candida ze zámku s několika kopanci vyhodil. Pak nastalo Candidovi mnoho těžkostí a čekaly ho další. Bez peněz a hladového Candida potkali bulharští vojáci, dali mu najíst, nějaké peníze a pak ho odvlekli do své armády. Candide zde prodělal nedobrovolně výcvik a pak byl málem popraven za dezerci, které se dopustil omylem. Když ho zachránila královská milost, vypukla válka. Po bitvě utekl Candide do Holandska.

V Holandsku se Candida a od Paquetty syfilidou nakaženého Panglose, kterého Candide potkal, ujal výrobce perských látek Jakub. Jakub je oba vzal s sebou na obchodní cestu do Lisabonu. Panglos vyprávěl Candidovi, že zámek byl přepaden a všichni z baronovi rodiny jsou mrtví. Po cestě se jim potopila loď a Jakub se utopil. Zachránění trosečníci Candide a Panglos se vydali do Lisabonu a zažili zde zemětřesení. Poté byli zatknuti inkvizicí, Candide byl zbyt a Panglose oběsili.

Zbitého Candida se ujala neznámá stařena a odvedla ho ke své paní, Kunigundě, o které Candide myslel, že je mrtvá. Pak Candide v sebeobraně zabil Kunigundiny hostitele, kteří se o ni ucházeli. Candide, stařena a Kunigunda se rozhodli uprchnout do Gádizu, kde by se nalodili, před zákonem. Byli však okradeni, aby měli na cestu lodí, museli prodat jednoho koně. Candide se mezitím stal kapitánem a všichni odjeli do Buenos Aires. Po cestě stařena vyprávěla o svém životě a neštěstích, která ji po cestě potkala.

Po přistání v Buenos Aires se vypravili na návštěvu k guvernérovi donu Fernandovi de Ibaraa y Figueora y Mascarenes y Lampourdos y Souza, který se okamžitě rozhodl, že se ožení s Kunigundou. Vtom vplula do přístavu loď hledající vraha inkvizitora – jednoho s Kunigundiných hostitelů, které Candide zabil, a inkvizitora, který odsoudil Candida a Panglose.

Candide proto musel okamžitě uprchnout se svým sluhou Kakambem do Paraguaye, kde se rozhodli přihlásit Candida do armády. Při hlášení do armády se Candide sešel s velitelem a zjistil, že je to bratr Kunigundy, o kterém si myslel, že je mrtvý. Oba měli radost ze shledání, ale pak se pohádali kvůli Candidovu rozhodnutí oženit se s Kunigundou a Candide velitele propíchl mečem.

To donutilo Candida s Kakambem opět uprchnout. Po cestě se potkají s domorodci (Ušatci), kteří je pokládali za jezuity a chtěli je za to sníst. Candidovi se však podaří dokázat, že jsou proti jezuitům, protože jednoho z nich zabili – Kunigundina bratra. Po propuštění z tábora Ušatců se Candide s Kakambem vydali na člunu po řece, která je náhodou zavezla do Eldoráda. Chvíli zde zůstali a pak obdarováni mnoha vzácnými dary odjeli spět. Po čase dorazili do Surinamu, kde se pokusili dohodnout s jedním španělským kapitánem, aby je odvezl na své lodi do Buenos Aires. Při schůzce v hospodě mu Candide vyprávěl, co se mu a Kakambovi přihodilo. Kapitán je poté odmítnul odvézt, protože by jim i jemu v Buenos Aires hrozilo nebezpečí od inkvizice.

Candide se proto domluvil s Kakambem, že pojede s poklady, které jim zůstali, do Benátek a Kakambo mezitím vykoupí Kunigundu od guvernéra a odveze ji za Candidem. Kapitán, který měl Candida odvést do Benátek, ale odjel bez Candida s jeho poklady. Candide si našel společníka, toho nejnešťastnějšího člověka, kterého našel, a vydal se s ním do Francie. Jeho společník byl starý učenec Martin a Candide si sním celou cestu vyprávěl o neštěstích, která je oba v životě potkala.

Když dorazili do Francie, rozhodl se Candide poznat Paříž. Poté, co byl lstí okraden a zatknut, odplul s Martinem do Anglie. Když připluli, uviděli popravu. To Candida znechutilo tak, že okamžitě odplul do Benátek. V Benátkách Candide potkal Paquetu, která se stala prostitutkou a jejího zákazníka, bratra Bonifáce. Oba vyprávěli Candidovi své nešťastné příběhy. Poté se Candide shledal s Kakambem, který na cestách upadl do otroctví. Kakambo sdělil Candidovi, že Kunigunda je v Cařihradu a rychle pospíchal spět ke svém přísnému pánovi.

Při cestě do Cařihradu Candide vykoupil z otroctví Panglose a bratra Kunigundy, kteří byli zajati jako galejníci na galéře, na které plul Candide a Martin. Pak když dorazili k břehům Marmarského moře, vykoupil Candide stařenu a Kunigundu od sedmihradského knížete. I když byla teď Kunigunda hrozně ošklivá, rozhodl se Candide dodržet slib a oženit se s ní. Tomu však bránil Kunigundin bratr, a tak ho dali spět na galeje a nechali odvést do Říma.

Candide mezitím přišel o většinu svých peněz a zbylo mu jen malé hospodářstvíčko. Zde společně žili, stařena s Kunigundou byly stále nesnesitelnější, a pokud se všichni společně nehádali, trápila je nesnesitelná nuda i Panglos přiznal, že tomu co hlásal již dávno nevěří a hlásá to dál už jen z principu. Stařena jednou prohlásila: „To bych ráda věděla, co je horší. Být stokrát znásilněn černými piráty, mít uťatou polovinu zadnice, běhat uličkou Bulharů, být bičován, věšen, pitván a veslovat na galejích, prožít zkrátka a dobře všechna ta utrpení, která jsme prožili, nebo trčet tady a nedělat nic?“ Martin z toho vyvodil, že se člověk narodil proto, aby buď žil v zmateném neklidu, nebo v ospalé nudě.

Candidovo hospodářství navštívili Paquetta a bratr Bonifác. Všem vyprávěli svá neštěstí. Panglos se rozhodl zajít s Candidem a s Martinem k slavnému tureckému filosofovi zeptat se ho, proč byl stvořen člověk, když je na světě tolik zla. Filosof je oba ale odbyl a pak je vyhodil.

Krajem se mezitím rozšířila zpráva o smrti několika lidí. Když se Panglos, Martin a Candide vraceli spět domů, potkali jednoho staříka a ptali se ho na to.

Stařík je pozval k sobě domů,nabídl jim občerstvení a dal se s nimi do řeči: „Já nic nevím,….Nestarám se nikdy o to, co se děje v Cařihradě a spokojuji se s tím, že tam posílám plody ze své zahrady.“

Candide: „ Vy máte jistě velikánské úrodné polnosti.“ Stařík: „ Mám jen dvacet jiter. Obdělávám je s dětmi a práce od nás odvrací tři velká zla. Nudu, neřesti a nouzi.

Po návštěvě u staříka Candide s Panglosem filosofovali o tom, co jim řekl, a Martin pravil: „Pracujme a nechme mudrování. To je jediný způsob, jak učinit život trochu snesitelný.“ Všichni tedy začali pracovat a konečně žili spokojeným životem.

 

Lenka Trochtová, září 1999