Jaroslav Vrchlický

EPICKÉ BÁSNĚ - BALADY A ROMANCE
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Cigánovy housle

 Veselo dnes v bílém zámku,
 zvučí cimbál, hučí dudy;
 starý magnát mladé chase
 vyvalit dal plné sudy.
 
 Hlučno v síních, hlučno v chodbách,
 tanec šumí po nádvoří,
 v zlatých číších od Tokaje
 rudé víno krví hoří.
 
 Aj tu cigán! Vítej, brachu,
 neboj se, že's polonahý!
 feny spí - pán důtky ztratil,
 zahraj skočnou od podlahy!
 
 Cigán hraje - z první struny
 ostrých tonů roj se valí,
 každý ton jest žhavou jiskrou,
 každá jiskra srdce pálí.
 
 Zní to jako nářek divý,
 praská to jak v ohni proutí,
 myslíš, struna každou chvílí
 musí se juž přetrhnouti!
 
 Hýká to jak vichr v skalách,
 jemuž hromy ve zápětí,
 z hlubin se to sápe vzhůru
 a na druhou stranu sletí.
 
 Divoce a v plném proudu
 teď to jásá, hraje, zvoní,
 takhle větrem šírou stepí
 beťar lítá na komoni!
 
 Tiše teď a utajeně,
 jak by had se plazil travou -
 táhlé vytí, jak by vlci
 sběhnuli se v rvačku dravou.
 
 Slyš! - teď nůž si někdo brousí...
 jiný zvuk v to žalující...
 divý šum! - jak hejna kání
 letěla by k šibenici.
 
 Slyšíš je, jak tepou křídly,
 o mrtvé jak rvou se tělo?
 V tom aj, což to jemným kouzlem
 v satanský svár tonů vjelo!
 
 Třetí struna síní zvučí,
 samé zvonky, samá něha,
 někdy to jen bleskem kmitne,
 který z oka lásky šlehá.
 
 Lká to zpěvem filomely,
 hoří to jak v číši víno,
 jak by klesnul mladý cigán
 ve objetí cigánčino!
 
 Touží to a rozplývá se,
 tváře žhnou a práhnou kosti
 marnou tužbou, palnou něhou,
 divým ohněm žárlivosti.
 
 Teď jak cinkot zlatých číší,
 v to jak ryky bujné chasy,
 a zas nářek, jak by někdo
 bil se v čelo, rval si vlasy.
 
 Čtvrtá struna teskným stonem
 odpovídá pláči tomu
 hlasem zvonu, v jehož zvuku
 mrtvé tělo nesou z domu.
 
 Úpí jako vichr plání,
 když se zpozdil v noční době,
 ztrácí se a šepce temně,
 jak by mrtvý mluvil v hrobě.
 
 Divý výkřik! - každá struna
 teď se chvěje, pláče, výská!
 Cigán tiskne housle k srdci,
 oko jeho divě blýská!
 
 Dohrál. - Půlnoc... chasa zpita,
 nad číší jen magnát kývá:
 "Divá píseň... pověz, brachu,
 co ta každá struna zpívá?"
 
 Rozhlednul se cigán kolem
 po zpité a spící chase,
 cos jak ohlas houslí jeho
 chvělo se mu v měkkém hlase.
 
 "Velmožný pán sotva věří,
 že můž' struna míti duši,
 na mou věru, co si myslím,
 hněv i ples můj struna tuší.
 
 Matku měl jsem, dobrou matku,
 bůh víví, jak mne milovala,
 z hladu jen a z lásky k lidem
 hádala a čarovala.
 
 Chyt' ji magnát z dlouhé chvíle,
 na rožeň ji napích' živou,
 jaký div, že moje struna
 pláče pro ni písní divou!
 
 Měl jsem bratra - dobrý bratr
 beťarem byl, jak to bývá,
 nevím sám, proč na oprátce
 teď se bratr větrem kývá.
 
 Věru, dobře se mu stalo,
 říkávám sám v mnohé chvíli,
 leč ta moje hloupá struna
 za ním stále lká a kvílí.
 
 Ženu měl jsem - posud vidím,
 jak se rdí a jak se zdrahá -
 nadarmo! ha před magnátem
 čardáš tančí polonahá!
 
 Za ruměnec její tváře
 dal jí hedbáví a zlato...
 Staré bajky! milý pane,
 líp juž nemysleti na to."
 
 Domluvil a housle hladil,
 usmál se a k dveřím kráčí...
 "Stůj a řekni," zahřměl magnát,
 "co zpěv čtvrté struny značí!"
 
 Stanul cigán, ušklíbnul se,
 zahleděl se oknem k nebi:
 "Toho věru velmožný pán
 více nemá zapotřebí!"
 
 Zmizel - magnát běží za ním,
 budí chasu po nádvoří,
 budí - ale než ji zbudil,
 se čtyr stran juž zámek hoří!