Jaroslav Vrchlický

MÁ VLAST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pozdrav Labi

 Budiž bouřným pozdraveno plesem,
 proudné Labe, zlatá žílo Čech,
 ať se vineš hvozdy, skalin tesem,
 nivou žírnou, přes brunátný mech,
 budiž zdrávo! Luzné tvoje vlny
 šumí bájí a pohádek plny
 kolem hradů, vesnic, samot, měst;
 ať již v olších modrým kmitneš okem,
 ať se nivou valíš burným tokem,
 kraje šperk jsi a zrcadlo hvězd!
 
 Jako obři mlžní zakuklenci
 kolébku tvou střeží kol a kol
 v malebném svých vzepjatých štítů věnci,
 pochmurný kde dumá Sedmidol.[6]
 Tamo sbíráš vírné vody slapy,
 v nichž kdy slunce zlatý hrot svůj stápí,
 tančí duhy květným hávem niv,
 kapky tvé jsou slzy Krakonoše,
 v trávu rozsypané perlí koše
 z jeho ořů větrem vzdutých hřív!
 
 Letem orla v plesném tanci plyneš
 středem sosen, vážných borovic,
 jak sen země chaty tiché mineš,
 prahy jejich líbáš stříbrem kštic.
 Hory posledním jak ve pozdravu
 níží se a mizí ve dálavu,
 lučin smaragd kypí se všech stran;
 nových zřídel vlna k tobě chvátá,
 na břehu co klasů tříseň zlatá
 vlní se jak žírný oceán!
 
 Báje rajský pták svá rozpjal křídla,
 šumné, drahé Labe, nad tebou;
 otců zkazka svatá tvoje zřídla
 světila své krásy velebou!
 Svatý odkaz, duma tvoje zněla,
 Truta dlaň když rozpřáhla se smělá[7]
 s mlatem proti sani běsící.
 Ó kéž vln tvých šlehne píseň juná,
 věštíc vítězství co zlatá struna
 ve nynějších bojů směsici!
 
 Věncem lučin obklopen kde dřímá
 Králové Dvůr, noho, pouť svou stav;
 úcta s bázní varyto mé jímá,
 slova jindy vírná jako splav
 teď se tlumí, Bohu žalováno!
 Tam kde vlasti drahé slavné ráno
 vítal zpěvu Zábojova hlas,
 po staletích o drahou řeč matky,
 o píď země každou, o zpěv sladký
 dlužno vnukům vcházet ve zápas!
 
 Přehluš, Labe, přehluš vln svých hněvem
 děsný boj ten, k jihu dál mne nes,
 města Dobroslava vlídným zjevem[8]
 nad hradby kde střech a věží směs
 kyne vážně; tisíc upomínek
 v hrudi vře, se splítá v pestrý vínek,
 přítomnosti nezkalí je rmut.
 Vpravo vlevo kraje luzné krásy ...
 Ó jen šumte, šumte, zlaté klasy,
 české země zlatý zde jest prut!
 
 Však proč oráč náhle nad svým pluhem
 v písni veselé se zastavil?
 Na bojišti, ve zápasu tuhém
 zlatý zrn déšť z krve se mu lil,
 z krve dětí, ztichni, zvěsti stará!
 Celá zem proč není dcerou jara?
 Kdo ji žene v zášť, kdo sije krev?
 Musí pluh na bílé zarýt kosti,
 musí vzpomínkou se v minulosti
 stavět v hrdle smích a na rtu zpěv?
 
 Dále s Labem spěj a zjasni líce,
 rosa vláhy skane na úhor,
 by vzplál květem. Šedé Kunětice
 již se noří vážně nad obzor!
 Ňadro dme se, slza v oku víří!
 Ducha, srdce bohatýr, náš (...)
(......)