Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Jednoho dne byl kantor probuzen hlukem. Dav sedláků se hnal dovnitř za kantorem a požadovali sepsání supliky na pány. Kantor se zdráhal a vzpomínal jak s pány hrál karty. Sedláci ho přiměli, aby začal psát stížnost na pány, jak s nimi je špatně zacházeno a aby byly zrušeny poplatky. Kantor měl strach z pánů, co řeknou, až si stížnost přečtou. Představoval si, že ho vyženou.
Vrchlický datuje děl balady do r. 1775, ale spíše to odpovídá selksé vzpouže r. 1680, o níž vypravuje podrobně J. Svátek. Sedláci tehdy nutili venkovské učitele, aby jim takové žádosti psali. Učitelé byli za to trestáni a bylo jim to výslovně zakázáno.
Loreckému ze Lkuše se narodili dva synové. Před kostelem, kde mají být křtiny, mu zastoupí cestu Petr Dulík a šamonický zeman křičí, aby ho zmrskali. Ale Petr Dulík prosí, aby slevil z desátku a z roboty. Avšak Lorecký se rozzuří a řekne mu, že vychová své syny, aby na ně používali biče a přijdou ještě horší doby. Dulík mu ustoupil z cesty a hrozí mu, že mu zabijou syny. Svou hrozbu splnil a zabil oba syny i zemana. Jde o skutečnou událost, která se stala 24. srpna 1571 v šamonicích na Písecku. Ludvík Loretský ze Lkouše, krutý utiskovatel sedláků, byl jimi zabit i se syny Adamem a Zdeňkem. O vzpouře a o tom, jak byli její účastníci, hlavně Dulík strašně potrestáni se Vrchlický dozvěděl asi z vyprávění M. Alše. Balada je stručná a úsečná, je tam pozměněné opakování týchž veršů v dvojím různém smyslu a zhuštění, ale výrazně podané charakteristiky jak pana Louckého, tak i Dulíka - jimi dosahuje Vrchlický neobyčejného účinku.
Vypráví o popravě Koziny. Nic nebyly platné pergameny, které prosily za Kozinu. Při výstupu na popraviště se ptal kata, proč kolem stojí tolik lidí. Kat mu řekl, že na jeho popravu se musí dívat každý a musí mlčet. Tím chtěli sedlákům zchladit hlavy.
Kozina naposled vykřikl: „Leminogere za rok a den tě zvu na boží soud“. Leminoger nenechal Kozinu domluvit a popravil ho. Jan Kozina byl znám všude. Za rok a den Leminoger zemřel. A tak se věštba Koziny vyplnila.
Na Velký pátek jednou v roce otvírá se Blaník. I vyšel Jíra z chaty, ne však do kostela, ale šel do lesa. Smál se baladě o Blaníku. V tu chvíli vidí, že je Blaník otevřený. Jde hloub a hloub a uvidí vojsko s cepy, palcáky a kosy. Když to vše obešel, přišla na Jíru únava. Usnul na velmi dlouho. Když přichází znovu Velký pátek, Blaník se otvírá a na Jíru volá nějaký hlas: „ Jíro vstávej!“ Když se Jíra probudí, uvidí u nohou vojska pluhy, kosy a rýče. Vyjde ven a jde rovnou k potoku. Podívá se na hladinu a tam spatří svoji tvář. Je z něho stařec. Vrací se do vesnice a ani tam nic nepoznává, ani lidé ho nepoznávají.
Vypráví o sedlákovi, který musel snášet bídu, a přitom těžce pracoval. Ženu svou chránil do nepřátel, až jednou to nevydržel a vzal cep a šel proti pánům. Pil z kalicha páně, mnichům vzal, co oni mu za celý jeho život pobrali.
Hrabě vymáhá od sedláků peníze, když je nedostal ani po výhružkách, tak poslal svoje dráby a vojáky do vsi. Ti pochytali všechny ženy a dívky a ostříhali je dohola. Jedna se však vzpírala. Tu hrabě nechal tak, ale nepropustil ji. Chtěl s ní strávit noc. Ráno ho našli uškrceného – zlatými vlasy.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky