Jaroslav Vrchlický

NOC NA KARLŠTEJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. VÝSTUP

Karel IV., Arnošt a Alžběta.

 

(Ze dveří kaple vyjde Karel IV., za ním arcibiskup Arnošt; Alžběta ustoupí až k portiéře a uklání se hluboko před vstupujícím císařem)

 

KAREL IV. (přicházeje) A co se stalo našemu milému Peškovi? Jest nebezpečné jeho onemocnění?

ARNOŠT. Ne právě; obyčejné nachladnutí, Tvoje Milosti. Doufám, že již zítra bude zase k tvým službám zdráv i ochoten.

KAREL IV. (s pokynem na Alžbětu) A zastává ho?

ARNOŠT. Mladý Olbramovic, syn purkmistra Novoměstského. Dávno toužil přiblížit se k slunci tvojí velebnosti.

KAREL IV. Jak umíš lichotit, milý Arnošte! Však z tvých úst zní to jinak než obyčejné, všední pochlebenství ješitných a samolibých dvořanů! (K Alžbětě) Tedy první noc na stráži, hochu, před komnatou císaře! Nu, neuvidíš tu nic zvláštního, aby ti snad nedočkavostí a napětím srdce bušilo. Karel IV. pomodlí se k Bohu a lehne jako poslední sedlák jeho říše – snad umdlen víc – to celý ten rozdíl!

ALŽBĚTA (se hluboce uklání, aby ukryla své rozpaky) Císařská milosti!

ARNOŠT. Chvěje se celý, proniknut vahou svého nového úřadu.

KAREL IV. Brzy tomu odvykne, milý Arnošte! (Postoupí do popředí a více si Alžběty nevšímá; ta ustoupí těsně k portiéře na prvnější své místo) Nu, teď teprve jsem doma! (Usedne za stůl na židli) Buď tak laskav, Arnošte, a nalej mi trochu vína, musíš již zastati našeho nemocného číšníka!

ARNOŠT (nalévaje) S radostí, pane můj!

KAREL IV. Zde dobře jest! Nu, a jak pokročily, Arnošte, práce na Karlštejně? Obdivoval prý se jim král jerusalemský?

ARNOŠT. Skutečně stál překvapen před divy tvého ducha a důvtipu, a jeho úsudek platí dvojnásobně.

KAREL IV. Proč, milý Arnošte?

ARNOŠT. Jest král Petr světák, baví-li toho věci posvátné a umělecké tou měrou, nejlepší to vysvědčení o jich ceně a hodnotě... A král byl vskutku nadšen, ba unešen.

KAREL IV. (pije) To mne velice těší. A což kaple svaté Kateřiny? Trochu se to protahuje s jejím vyzdobením, věru nevím, proč mistr Dětřich tak otálí... (Pokyne Arnoštovi, aby se posadil)

ARNOŠT.  (sedne na židli) Obyčejná to vlastnost všech mistrů cechu malířského i sochařského. Dávají si všichni trochu na čas; však buďme spravedliví, Milosti, myšlenky naše letí ovšem rychleji než práce jejich namáhavá, v podrobnostech se ztrácející. Ty vidíš v duchu svém vše zářící a skvělé, mezi tím co oni pracně kladou barvu k barvě a kamének ke kaménku. Ty pojmeš bleskem myšlenky vyzdobení celého stropu, co mistr stráví několik dnů zlacením záře kol hlavy svaté Panny nebo vykládáním lemu jejího roucha. Tak my jsme jen netrpěliví, co oni jsou pracovití.

KAREL IV. Máš pravdu, jako vždy, milý Arnošte. Nebudu již více dotírati na mistry.

ARNOŠT. Dětřich dokončil právě tvůj obraz nad vchodem kaple svaté Kateřiny. – Zbývá ještě obraz císařovny.

KAREL IV. Nu?...

ARNOŠT. Mistr váhá, mluvil jsem s ním včera, nechce malovat zpaměti; snažně mne prosil, abych vymohl aspoň jedno sedění Její Milosti císařovny.

KAREL IV. Jak to, Arnošte – (...)

(......)