Jaroslav Vrchlický

NOC NA KARLŠTEJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9. VÝSTUP 

Karel IV. a Alžběta.

 

ALŽBĚTA (vejde nesměle)

KAREL IV. Předstup blíže, hochu!

ALŽBĚTA (postoupí o několik kroků blíže kupředu)

KAREL IV. Ještě blíže. Jsi tedy po prvé na stráži?

ALŽBĚTA (s bázní) Ano, císařská Milosti! (Pohlédne naň)

KAREL IV. (stranou) Ano, ona je to! Ona je to! (Nahlas) Dobře jsi se držel – ale jsi začátečník a nebude ti nazbyt několik pokynů. Posaď se. (Přejde vpravo)

ALŽBĚTA (stranou) Díky Bohu, on mne nepoznal. (Nahlas) Nemohu přece sedět, dokud vladař můj stojí.

KAREL IV. Jen se posaď, usednu také, vezmi pohár a nalij mně a sobě. Noc je dlouhá a nechce se mi spát. (Mezitím co Alžběta nalévá) Stát na stráži v předpokoji císaře není ještě všecko, hochu.

ALŽBĚTA (zůstane státi a nalévá vína) Vím, neusnout přitom je větší umění.

KAREL IV. Máš ovšem pravdu. Je však něco, co jest největší umění; baviti pána svého v bezesných nocech – a těch mají panovníci nejvíce.

ALŽBĚTA. Myslím však, Milosti, že je to jen vinou jejich.

KAREL IV. Jsi trochu prostořeký, hochu, ale sluší ti to, pij tedy! (Pije)

ALŽBĚTA. Děkuji, Milosti, nepiji vína.

KAREL IV. Aj, co to slyším? To se nesrovnává s tvou statečností. (Dívá se upřeně na ni) Lámeš meče jako třísky a vína bys nepil? Což, když si toho výslovně král tvůj přeje?

ALŽBĚTA (chytne pohár) Ať tedy žije!

KAREL IV. Kdo, můj hochu?

ALŽBĚTA (v rozpacích) Kdo? – Jak říkáme, ten, koho milujeme!

KAREL IV. Tož z duše ti připíjím! (Pijí oba) Co říkáš tomu vínu?

ALŽBĚTA. Nemohu přece tobě, císařská Milosti, haněti tváří v tvář, co je dílem tvým a pýchou tvou.

KAREL IV. Tobě tedy příliš nechutná, jsi upřímný!

ALŽBĚTA. Je trpké, Milosti, trpké jako panská služba. (K sobě) Ničeho neví, jen zmužile a srdnatě.

KAREL IV. Proč jsi ji tedy vyhledával? (K sobě) Drží se dobře, já však ji lapím. (Nahlas) Ty, syn zámožného měšťana, sám neodvislý, nač ses pídil po službě u dvora?

ALŽBĚTA. Záleželo mi na tom seznati ji. Otec říkává, že třeba je znáti všecko.

KAREL IV. A přidržeti že máme se nejlepšího, praví apoštol. Ale jak vidím, není panská služba v očích tvých tím nejlepším. Brzy vrátíš se domů, viď, k lokti a váze svého otce, a věř, že dobře učiníš.

ALŽBĚTA. Ano, vrátím se, (Smutně) zvláště když poznám, že nehodím se k tak důležitému úřadu, jakým jest střežiti osobu vladaře a býti jeho společníkem.

KAREL IV. Co mluvíš, blázínku? Co si bereš do hlavy, že bys nestačil mé službě? Naopak, mám tě rád, tvůj vzrůst a tvá statečnost se mi líbí, jsi jedním slovem roztomilá – (Alžběta sebou trhne) roztomilý hoch!

ALŽBĚTA. Jak jsi laskav, císařský pane! (K sobě) Díky nebesům, snad mne již nepozná!

KAREL IV. Jak jsem pravil, jsi statečný, roztomilý hoch. Ale, poslyš, něco bych ti přece vytýkal.

ALŽBĚTA. Jsem zvědav, Milosti, a věř, že vezmu si k srdci tvé naučení.

KAREL IV. Jsi zvědav? Nu, dobře, malý všezvěde. Mám ti mnoho co vytýkat, ano, bojím se, že celá noc nám ani nestačí, bys všecko zvěděl, co se mi na tobě nelíbí.

ALŽBĚTA (k (...)

(......)