Jaroslav Vrchlický

NOC NA KARLŠTEJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6. VÝSTUP 

Pešek a Alena

 

Z domu purkrabího vyjde Pešek Hlavně.

 

PEŠEK (se rozhlíží, shlédne Alenu a mluví přitlumeným hlasem) Aleno!

ALENA (zvedne hlavu) Konečně! – Nu, pojď přec blíž! (Vstane a běží k lavičce)

PEŠEK. Nejde to, Aleno...

ALENA. Proč?

PEŠEK. Nesmím.

ALENA. Jaké to žerty, Pešku, opravdu nemístné žerty!

PEŠEK. Nemohu. – Neměl jsem ani vyjíti – ale to víš, láska k tobě.

ALENA. A proč nemůžeš?

PEŠEK. Slíbil jsem to arcibiskupovi Arnoštovi. Viděl jsem tě a musím zpět jít.

ALENA. Můj drahý! S tím slibem to nebude tak doopravdy. Aspoň chvíli, Pešku! – A proč jsi to slíbil arcibiskupovi?

PEŠEK. Sám nevím, proč chtěl tomu, ale co mi slíbil, stojí za to, abych slib svůj dodržel. Rytířské ostruhy, Aleno! -Ale mlčet! (Klade prst na ústa) Vidíš, že se také starám...

ALENA. Jdi, ty mne škádlíš...

PEŠEK. Musím zase jít – ale víš, jeden polibek by neškodil.

ALENA. Rač si tedy proň přijíti.

PEŠEK. Když nesmím...

ALENA. Tož tam zůstaň bez polibku!...

PEŠEK. Ukrutná! – Aspoň o krok se přibliž, odvážím se také na jeden krok – dále nemohu.

 

(Mezitím se objevil v pozadí vévoda Štěpán a král Petr cyperský. Oba zůstanou v pozadí a mluví ztlumeným hlasem)

 

ŠTĚPÁN (ukazuje Petrovi Alenu) Ano, právě, toť ten panoš.

PETR.  Kterého jsem vyplašil v předsíni císařské; týž vzrůst, týž šat – nemám chuti vzdát se tak lehce.

ŠTĚPÁN. Jen směle, pane bratře!

PETR. A hleď, má zde dostaveníčko. – Což abychom jim tu radost překazili?

ŠTĚPÁN. Spíš je pozorujme chvíli, až se zcela přesvědčíme.

PETR. Toho věru již nepotřebujeme. Dva mladíci přece v noci dostaveníčko si nedávají.

 

(Alena a Pešek mezitím posunky znamení si dávají)

 

PEŠEK. Tedy o krok, Alenko, o jediný krůček...

ALENA (učiní krok kupředu) Tento ti obětuji, ale pouze ten jediný; víc nesmím obětovati své hrdosti.

PEŠEK (učiní také krok) Krok tvé nožky není, Aleno, v žádném poměru s mým krokem: když já udělám jeden, musíš udělat aspoň dva.

ALENA. Jsi jako vždycky neskromný – to by bylo trochu mnoho. Na jeden krok se ještě odvážím – ale rychle. (Učiní krok kupředu, Pešek rychle dva kroky a leží si v objetí)

 

(najednou) 

 

ALENA. – PEŠEK. Můj Pešku! Má Aleno! 

 

(Pausa, Petr a Štepán šeptajíce ustupují více do pozadí)

 

PEŠEK. Za chvíli takovou bych dal deset životů ...

ALENA. Já věděla, že přijdeš... zůstaň...

PEŠEK. Nevzpomínej toho – čas prchá a musím jít.

ALENA. Můj miláčku!

PEŠEK. Co je ti? Ty se chvěješ. Slzy v tvém oku...

ALENA. To štěstí!

PEŠEK (vede ji na sedátko pod lipou) Ty klesáš. – Ó, má drahá! 

 

(Sednou. Alena má (...)

(......)