Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXIII

Leslie se onoho dopoledne vrátila domů v jásavé náladě, neboť měla pohovor s úctyhodným šéfem nevelkého finančního podniku, jenž jí napolo přislíbil místo sekretářky s ohromným platem 700 liber ročně.

Když otevřela dveře bytu, spatřila na zemi psaní, prostrčené škvírou mezi prahem a dveřmi, a divila se, jak doručovatel mohl přehlédnout schránku na dopisy. Písmo poznala okamžitě: byl to rukopis Edwina Tannera.

Mohla byste mne navštívit dnes kolem půl dvanácté? Myslím, že pro Vás mám dobrý džob.

Teď byla dvojnásob ráda. že už našla zaměstnáni... Měla sice Edwina Tannera docela ráda, ale přece jen byla v jeho společnosti nesvá a stísněná, aniž vlastně věděla proč. Nyní si uvědomila, že se ho od samého začátku trochu bojí. Bylo to poznání divné, protože Edwin Tanner na ni byl až neuvěřitelně hodný. (Že mu dokonce vděčí za život - to se dozvěděla až mnohem později.) Choval se k ní povždy ohleduplně, ba uctivě - a ani jedenkrát ji nepohněval. A když jí slíbil těch padesát tisíc liber, mínil to doopravdy.

Často o věci přemýšlela a lámala si hlavu, jakým způsobem a pod jakou záminkou by mohla odmítnout tak obrovskou odměnu za službu, kterou mu vlastně ani neprokázala. Bylo nemyslitelné, aby peníze přijala - a přece: což by se i každému jinému nemajetnému člověku nezatočila hlava při představě, že by se mohl stát vlastníkem takového jmění? Mohla zvednout telefon a povědět Edwinu Tannerovl o firmě Dorrie - ale řekla si, že by to bylo nezdvořilé. Bude slušnější, poví-li mu to osobně. Bez dalšího váháni se vydala na Berkeleyovo náměstí.

Sotva stiskla tlačítko zvonku, dveře se otevřely. Neznala muže v livreji, jenž ji s úsměvem pozdravil - ale dveřník ji, jak vidno, znal.

"Pan Tanner vás okamžitě přijme, slečno Rangerová," řekl.

Vedl ji povědomou halou a chodbou a otevřel jí dveře do její někdejší malé kanceláře. Edwin Tanner si tuto místnost zřejmě zvolil jako pracovnu.

"Pojďte dál, slečno Rangerová." Přistrčil jí křeslo ke stolu. "Posaďte se a povězte mi, jak se vám vede a co je u vás nového."

"Jsem ráda, že jste se mě napřed zeptal," řekla, "protože myslím, že už mám místo. U firmy Dorrie - je to jeden z nejstarších podniků v City."

Usmál se.

"Je to podnik starý, ale stářím sešlý. Ano, znám firmu Dorrie. Byl to kdysi náramný podnik - s pobočkami po celé Indii. Kdosi mi pověděl, že Dorriovi získali nový provozní kapitál. Místo u nich by mohlo být docela dobré."

Díval se na ni zvláštním pohledem,

"Ale zaměstnání u Dorriů by nemuselo vyloučit džob, který já vám chci nabídnout, slečno Rangerová."

Stál u psacího stolu a jeho prsty neslyšně bubnovaly na hranu desky.

"Pomýšlela jste někdy na vdávání?"

Byla otázkou tak ohromená, že nemohla odpovědět.

"Je to pošetilá otázka, viďte? Ale myslela jste někdy na manželství v souvislosti se mnou? Mohl bych vám poskytnout prima časy."

Konečně se zmohla na slova.

"Snad - snad mi nenabízíte (...)

(......)