Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXVI

Inspektor Tetley byl už na dohodnutém místě u zoologické zahrady, když auto zajelo k chodníku a zastavilo. Viděl, že to není osobní vůz, nýbrž lehká dodávka, označená na bočnici jménem obchodu s potravinami.

"Račte nastoupit, pane Tetley," řekl mužský hlas. "Uvnitř jsou židle."

Tetley vylezl do řidičovy kabiny a odtamtud vkročil do temnoty korby. Rozpoznal řežavé konce dvou doutníků.

"Posaďte se u nás, inspektore." Slyšel, jak se za ním zavírá plachta korby. Vůz se rozjel.

"Kerky nemohl dnes večer sám přijet. Požádal mě, abych ho zastoupil," řekl zdvořilý, přívětivý hlas. "Co je nového ve Scotland Yardu?"

Tetley neměl pražádnou chuť bavit se o Scotland Yardu - zejména v tuto chvíli a s člověkem, který mohl být docela dobře detektiv, poslaný, aby ho usvědčil. Věděl, že je podezírán a že ho sleduje oddělení, které nenávidí každý korumpovaný detektiv.

"Musíme zajet daleko za město, pane Tetley, než vám můžeme dát ty smluvené peníze," pokračoval hlas. (Druhý muž nepromluvil ani slova, dokud nebyli na velké západní výpadovce, jen tu seděl a plnil těsný vnitřek korby čpavým dýmem doutníků.) Hovor uvázl. Tetley seděl v pohodlném křesle, přistrčeném k pozadí korby, a lámal si hlavu, proč jim temný vnitřek vozu není dost tajné místo, kde by se peníze mohly nenápadně přestěhovat z ručky do ručky.

Ovšem - nebyl vůbec dost obeznámený s touto sortou lidí: on sám čekal na první vhodnou příležitost, kdy bude moci své zaměstnavatele zradit. Měl pro tu situaci dokonce už připravenou obranu: oni sice budou mluvit o penězích, které mu dávali, ale důkazy nebudou mít žádné! Tato obranná formule arci vzala za své v okamžiku, kdy Weston vyslovil osudné jméno: Bradfordská banka. Od oné chvíle bylo Tetleyovi už všechno lhostejné - a myslel jenom na jediné: vyždímat z těch zámořských přivandrovalců honem ještě nějaké prachy navíc.

Kerkyho měl rád; Kerky je prima. Tetley začínal užívat tohoto slova s pocitem, že se naučil novému jazyku. Vyzkoušel to na jednom ze svých společníků:

Kerky je prima chlap, řekl.

"Jo," odpověděl muž, "je prima."

Inspektor Tetley si zapálil cigaretu. Při tom spatřil své dva spolucestující: měli široké, hladce vyholené tváře a bezvadně bílé límce. Jeden z nich měl žlutou vázanku se zeleným vzorkem v podobě podkoviček; druhý měl vázanku tmavočervenou - zkrátka, byli to nadmíru solidní pánové.

"Ovšem," pokračoval Tetley, "o žádném střílení jsem nikdy nic nevěděl, a ani jsem se po tom nijak nepídil. Předpokládám, že k tomu byly nějaké důvody. Přirozeně - z mého hlediska jde o postup nepřípustný..."

Nechali ho mluvit, a Tetley mluvil. Potom řidič odhrnul plachtu a něco řekl. Tetley skulinou spatřil, že míjejí malý hostinec na konci Colnbrookského okruhu.

"Kam jedeme?" otázal se.

"To vám může být úplně lhostejné," řekl jeden z muži klidně. "Tetleyi, vy jste dostal studené nohy. Každý, kdo strachy blije, je protivný - ale zblitý policajt je (...)

(......)