Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXVIII

Firma Dorrie prosperovala fantastickým způsobem. Průběhem čtrnácti dnů získala dvaatřicet novych tučných účtů. Leslie musela navštívit generálního ředitele banky, s níž byli Dorriovi v obchodním spojení.

"Vedete si kromobyčejně dobře, mladá dámo," řekl generální ředitel, borec zešedivělý na frontě peněžnictví. "Dorriové ještě nikdy nepožívali takové důvěry. Znáte vaše aktivní saldo u nás?"

"Byla jsem ohromená, když jsem zjistila, že činí tři čtvrtě miliónu liber," řekla Leslie, "a jsem z toho trochu vylekaná. Mé znalosti bankovnictví jsou minimální a nechápu, jak mi pan Dorrie mohl svěřit tak odpovědné místo."

Zpytavě se na ni zadíval:

"Myslím si, že si vybral docela dobře," řekl potom.

Leslie byla chytrá a měla za sebou dobrou obchodní školu i praxi, ale firma Dorrie měla oddělení, v jejichž agendě se prostě nevyznala. A byl to vždycky nemluvný vrchní účetní, jenž jí záhady srozumitelně vysvětlil.

Ani pan Dorrie, ani jeho partner o sobě nedávali vědět, ale jednoho dne mluvila při obědě s mladou ženou, jež zastávala významnou funkci v peněžním ústavu, a když se vrátila, poslala pro vrchního účetního.

"Je to pravda, pane Morrisi, že firma Dorrie byla měsíc před mým příchodem na mizině a už chtěla ohlásit bankrot?"

Přisvědčil kývnutím hlavy.

"Je to pravda. Ale pak získala nový kapitál. Pan Dorrie přijal nového společníka - nebo abych byl přesnější: prodal podnik a ponechal si na firmě jen minimální účast."

Potřásla hlavou.

"Jsem z toho úplně zmatená," řekla. "Proč firma najednou tak prosperuje? Proč nám lidé pojednou tak důvěřují, že nás pověřují jednatelstvím, i když jde o veliké objednávky ze zámoří - dnes ráno jsem zase viděla lodní nákladní list o zásilce čtyř tisíc balíků příborů. Prodáváme snad vidličky a nože?"

Usmál se.

..Nikoliv, slečno Rangerová, ale jsme obchodními jednateli lidí, kteří prodávají příbory. Nedivím se, že nechápete řadu transakcí, ale určitě se do toho vpravíte.

Kdykoliv jí něco nešlo na rozum, vždycky jí říkal, že se ,do toho vpraví'.

Kéž by měla nějakého šéfa, k němuž by mohla zajít - kéž by byla jenom zástupcem někoho, kdo tomu všemu rozumí..., ale žádnou takovou oporu neměla. Závrať se jí zmocňovala, kdykoliv si musela uvědomit, že je ve skutečnosti hlavou podniku: podpisovala šeky na ohromné částky, sjednávala s americkými bankovními domy úvěry, jejichž velikost jí vyrážela dech - a příliv peněz neustával, peníze se jen hrnuly.

S příjmem hotovostí se nezabývala, správu hotových peněz neměla na starosti. Parafovala deníky, kontrolovala a schvalovala výkazy a poprvé si uvědomila, jak cenné je spojení s firmou - byť insolventní -, která je zařízena na finanční transakce.

"Propánaboha, co tam u té firmy vlastně děláte?" zeptal se jí Terry.

(Bylo to ráno po jejím hrozném dobrodružství na Colnbrookském okruhu.)

"Dělám tam všechno - a nerozumím tam ničemu," řekla žalostně.

Zmínil se o tom (...)

(......)