Edgar Wallace

MÍSTO SMRTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 3

Vinsetti nebyl obyčejný gangster s obyčejným posláním. Dva roky byl uhlazeným vyslancem, zplnomocněncem cestujícím od západního až k východnímu pobřeží, zprostředkovatelem, který měl za sebou cesty přes všechna jezera mezi Spojenými státy a Kanadou. Vyjednával i v nejvyšších kruzích a řešil spory, které by pravděpodobně vyvrcholily katastrofou, kdyby vůdcové gangů byli splnili, čím vyhrožovali.

Byl to elegantní mladý muž s pověstí záletníka. Vždycky se mu podařilo vzbudit dojem, že je nepřemožitelný. Nezřídka tomu tak skutečně bylo.

Přes tuto svoji pověst udělal osudnou chybu. V Kanadě se zasnoubil s dámou, která jeho slova na rozloučenou nepokládala za konečná. Jednou, když přijel do Toronta zprostředkovat dodávku whisky, posel nějakého advokáta mu vrazil do ruky nějakou listinu. Žalobu pro porušení slibu a ještě několik dalších přestupků. Vinsetti neměl smysl pro právo. Najal si tedy advokáta, ale neměl šťastnou ruku. Advokát si vzal peníze, ledabyle se pokusil o zastavení soudního stíhání a o smíření stran, a když se mu tohle nepodařilo, přestal se o případ starat. To mělo pro Vinsettiho nepříjemné následky. Vyměřili mu vysokou pokutu. Při nejbližší návštěvě v Torontě ho zatkli. Platil, protože musel. Ale to nebylo to nejhorší. Ztratil postavení zplnomocněnce, a tím mu značně klesly příjmy.

"Nechci se do ničeho zaplést," řekl Tony Perelli, když o tom spolu mluvili. "Kanaďané tě mají v žaludku. Nemůžu zaměstnávat lidi, na které vejrají na ulici."

"Nechápu, co z toho máš za škodu," odporoval Vinsetti. Vřelo v něm.

Tony si hladil knírek a studoval vzory na aristokratickém koberci.

"Třeba žádnou. Třeba to děvče soudci nic neřeklo. Třeba neprozradilo, že pracuješ s whisky a vyděláváš milióny dolarů. Třeba neřeklo, že pracuješ u Tonyho Perelliho. I tak je to špatné." Potřásl hlavou. "Půjdeš na východ, Victor mio, je tam spousta práce, spousta peněz, spousta zábavy. Nezlobím se na tebe, je to smůla, opravdu se nezlobím." A poplácal Vinsettiho po zádech.

Toho večera otevřel Tony Perelli Min Li srdce. Seděli v salóně na hedvábném divanu. Pozlacené dveře byly dokořán otevřené a jemně naparfémovaná místnost se koupala v měkkém svitu světla jantarových lamp.

"Ten chlapec má příliš rád ženy a podobné hlouposti."

"To jsou hlouposti, Tony?" zeptala se Min Li.

"S tebou, moje drahé poupátko, ne. Ale řekni, jestli je někde na světě ještě jedna taková, jako jsi ty?"

Pustil její ruku, přešel k velkým varhanům v rohu a hrál celou hodinu. A ona okouzleně poslouchala. Byl výborným hudebníkem, houslistou vynikajících kvalit, ale jeho vášní byly varhany. Vysedával u nich dlouhé hodiny a improvizoval na melodie italských oper, které mu přišly na mysl. Italská opera byla pro Tonyho Perelliho alfou i omegou hudebního umění. Nenáviděl džez, přestože tančil výborně.

Celou hodinu seděla Min Li v nové hedvábné róbě se zkříženýma nohama, s rukama pozorně složenýma v klíně a se skloněnou (...)

(......)