Edgar Wallace

PLÍŽIVÁ SMRT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. Čert nikdy nespí

V soukromé, úředně nepovolené herně pana Machfielda se toho ho večera hrálo o velké peníze o obnosy mnohem vyšší než bývalo zvykem. Pan Machfield byl však dnes mimořádně zneklidněn. Jestli pan Reeder podal policii zprávu o své odpolední návštěvě, policie jistě podnikne náhlou večerní razii. Proto nařídil, aby tajné dveře, vedoucí na dvůr, nebyly zamčené a u zadního východu aby čekalo velké auto se spuštěným motorem.

Snad nebude třeba, říkal si, abych použil tohoto rychlého prostředku k útěku, ale čert nikdy nespí. Nakonec - vždycky může předstírat, že tu není jako majitel, ale jako host. Právnicky to lze dokázat, vždyť dům není zapsán na jeho jméno.

Pohlédl na hodinky. S Enou si smluvil schůzku na půlnoc, slíbila, že předtím ale zatelefo-nuje. Prohlížel si pozorně přítomné hosty, když jeho pozornost zaujal člověk, jehož zde dosud nikdy předtím nespatřil.

Byl ve smokinku, jako většina mužů, sedících kolem zeleného stolu, ale jaksi sem nezapadal. Byl hladce oholený, černé vlasy se mu leskly pomádou, v knoflíkové dírce smokinku měl nádhernou gardénii.

Pan Machfield ho očima sledoval, jak se bez cíle potuluje kolem hracích stolků a když zachytil jeho pohled, pokynul mu, že s ním chce mluvit. Po malé chvíli odešel z herny do své kanceláře a pan Kingfeather ho poslušně následoval.

"Dopustil jste se velké neopatrnosti, že jste dnes večer k nám přišel, Kingu," pravil pan Machfield. "Hrozí nebezpečí policejní razie - odpoledne tady slídil ten zatracený Reeder."

"Kde je Ena?" vyštěkl Kingfeather.

"Přijde později. Trochu ji bolela hlava a proto jsem jí poradil, aby si večer vyšla na zdravotní procházku."

Ředitel bankovní filiálky přistoupil k barovému stolku a nalil si do sklenky whisky.

"Myslíte, že mě má ráda, Machfielde?" zeptal se znenadání, když se zhluboka napil a naléval si další sklenici.

"Tím jsem si jist," pravil pan Machfield srdečně. "Je to žena velkého světa, však mi rozumíte. A ženy velkého světa nikdy své srdce nenosí v dlaních.

"Myslíte, že se za mne provdá, Machfielde?"

Pan Machfield by málem vyprskl smíchem, ale byl dokonalým hráčem a hrou v karty se naučil ovládat své pocity i tvář. Ena měla již dva manžely, ale nikdy se nestarala o tak zbytečnou formalitu, jako je soudní rozvod. O obou jejích manželích se říkalo, že jsou kdesi v cizině, ale touto cizinou byl pruh smutného, opuštěného vřesoviště mezi Ashburtonem a Tavistockem a nepřívětivá cihlová budova se železnými mřížemi v oknech.

Tam, v okresní trestnici v Princetonu oba její manželé nucené pracovali pro spásu své duše, ale s pramalým ziskem pro ubohé daňové poplatníky, na jejichž útraty fasovali odsouzenci i tabák.

"Proč ne? Nezapomeňte ale, že Ena je žena, která má nákladné potřeby, Kingu," pravil pan Machfield přesvědčivým tónem. "Její šaty pohltí mnoho, nesmírně mnoho peněz - a někde si ty peníze musíte opatřit - pět tisíc liber ročně, to není příliš mnoho pro mladou (...)

(......)