Edgar Wallace

SMEČKA DĚSU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Prohlídka záhy skončila, policisté se vrátili do vozu, s Cravelem se loučil vrchní inspektor Glaves, který se omlouval za zdržení, které způsobili. Pak projevil poslední přání:

"Směl bych vás poprosit, abyste mne doprovodil ještě do svého bytu? Rád bych se vás na něco zeptal."

Když se za nimi zavřely dveře, detektiv bez obalu řekl:

"Váš dům je velmi starou budovou, že pane Craveli?"

"Z doby Tudorovců, a některé jeho části budou ještě starší. Ale neřekl byste mi, proč se ptáte?"

"Stále ještě myslím na smrt pana Joshua Monkforda," odpověděl inspektor pomalu a vážně. "Ta vražda je opravdu záhadou, jak pro Yard, tak pro berkshirskou policii a rád bych jen věděl, jestli mi o ní přece jen nemůžete říct něco bližšího..."

"Jsem snad zatčen?" zeptal se Cravel rychle.

"Ne. Dokonce nejste ani pod dozorem. Ptám se na to jen přátelsky, ze zájmu..."

"V té věci jsem už byl vyslýchán. Nic jiného nevím!"

"Dobrá. A teď přímo! Inspektor Long a detektiv seržant Rouch dnes ráno přijeli do hotelu. Kde jsou?"

"Jak to mám vědět?" odpověděl Cravel chladně. "Pan Long není zrovna můj přítel. Přijel k nám po páté ráno, zůstal asi čtvrt hodiny. Od té doby jsem ho již neviděl."

"Odjel tedy, že?"

"Měl auto, nemusel tedy jít pěšky," odpověděl Cravel posměšně. Fakt, že policie nenašla žádné stopy při domovní prohlídce, mu vrátil jeho bývalou sebejistotu a drzost.

Kdosi zaklepal na dveře. Inspektor k nim přikročil, pootevřel je a tiše rozmlouval se svým podřízeným.

"Všechno je v pořádku, pane Cravele. Je to téměř vše, co jsme chtěli vědět. Odcházím."

K Cravelovu velkému uspokojení policejní auto odjelo. Teď měl dost času, aby klidně přemýšlel. Longovo a Nořino zmizení nevěstilo nic dobrého. Přišel čas, aby i on v zájmu své bezpečnosti zmizel.

Teď musel jednat rychle. Ze své bezpečnostní schránky vyjmul svazek amerických bankovek a odešel do pokoje, kde byla předtím Nora. Převlékl se do cestovního. Jeho rychlý vůz byl v garáži. Nazpaměť věděl odjezdy parníků z Janova do New Yorku a jeho pas do Ameriky byl v naprostém pořádku.

V hale zaslechl kroky. Peníze i pas ukryl v kapse šatů. Ve chvíli, kdy do pokoje vstoupila Alice Cravelová, nebylo po jeho přípravách k útěku ani stopy.

"Byla tady policie!" informoval ji.

"Potkala jsem je na silnici. Zastavili mne a vyptávali se na nějaké hlouposti. Ani slovo však neřekli o Noře a Longovi. Kde vlastně jsou?"

"To ví jen Bůh," pokrčil rameny.

"Copak nejsou tady?" divila se.

"Snad ji odvezl profesor," hádal.

"Možné to je. Viděla jsem sanitní vůz na sunningdalské silnici asi před deseti minutami. Ale ani mne nenapadlo, že by to mohli být oni."

"Krucinál, co se to tu děje?" projel si Cravel prsty zježené vlasy. "Já se nejspíš (...)

(......)