Mika Waltari

EGYPŤAN SINUHET II.
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

Faraón Achnaton dal násilím svrhnout lidem povždy uctívaného boha Amona a dosadil na jeho místo svého Atona - boha, jenž byl symbolem rovnosti a lásky mezi lidmi. S Amonem ale padly veškeré morální i společenské zákony Egypta a celá říše se hnala do záhuby a byla sužována hladem a bídou, protože faraónem zabavená Amonova pole ve strachu před Amonovou kletbou nikdo neobdělával, otroci zbavení své pracovní povinnosti si kradli na živobytí. Počestní občané byli povražděni a bohatí oloupeni. Kromě vnitřních nepokojů byl Egypt ohrožován i zvenku a v době Achnatonovy vlády přišel o celou Sírii a Chetité ohrožovali jeho jižní hranice, v čemž jim nikdo nebránil, protože faraón zakázal ve jménu svého boha vést válku. Napětí v zemi vyvrcholilo tehdy, když dal faraón, sídlící v novém městě Atonově Achetatonu, svrhnout i všechny ostatní bohy Egypta a vyhlásil Atonovo království na zemi. Ve Vesetu, který byl rozdělen na Rohy, tedy příznivce Amona, a Kříže, zastánce Atonovy, se rozpoutal bratrovražedný masakr, ze kterého vyšly vítězně Rohy, které měly svou oporu přímo ve zlatém domě v podobě kněze Aje, druha zesnulé velké královské matky Tij a otce krásné Nefertiti, manželky Achnatonovy. Aj se spřáhl s Amonovými knězi, kteří prohlásili Achnatona za faraóna nepravého a svrhli jej i s jeho bohem. Aj se spolčil s Haremhebem začali budovat nový Egypt pod svou mocí. Sinuhet se stal svědkem těchto událostí po boku faraónově, jakožto jeho osobní lékař s titulem královského otevírače lebek. Uvěřil v jeho boha a v době bojů byl na straně Křížů, které zásobil zbraněmi a chlebem, čímž se přivedl na mizinu. Při masakru ve Vesetu ale zemřeli jeho nejbližší: přítelkyně Merit, syn Thovt a údajně i Kaptah, a tak se Sinuhetovo srdce nadobro zatvrdilo a on již nevěřil v obrodu světa a na návrh Aje a Harebheba zavraždil Achnatona, aby zbavil Egypt jeho přízraku. Poté následoval Haremheba do vítězné války proti Sírii, kde se stal svědkem mnoha křivd, utrpení a zkázy, takže ztratil veškeré zbylé iluze a víru v dobro. Ve válce se ale znovu setkal s Kaptahem, z něhož se stal nejbohatší muž Egypta. Po skončení války jej Aj s Haremhebem přiměli k další vraždě Chetitského prince Šubatta, čímž zabránili jeho sňatku s Achnatonovou sestrou Beketamon, kterou miloval Haremheb. Aj se stal faraónem, Haremheb se oženil s Beketamon a odplul bojovat zpět do Sýrie, aby se po pěti letech navrátil a vystřídal Aje na jeho postu. Sinuhet, který věděl o všech vraždách a intrikách ve zlatém domě, rozséval po Vesetu nenávist vůči Haremhebovi a pokoušel se oživit myšlenky Achnatonovy a vzkřísit Atona, a tak jej Haremheb přes jejich přátelství a služby, které mu Sinuhet prokázal, poslal do vyhnanství do země Punt, kde se svou hospodyní Muti v klidu dožil, neboť již měl svou míru plnou, a tak už jen sepisoval činy svého života, snad aby je lépe pochopil a ospravedlnil. Ačkoliv se povaha Sinuheta měnila s jeho stářím, moudrostí a nabytými zkušenostmi, zůstal po celý svůj život osamělým, jelikož přinášel smrt svým milovaným. Proto když zjistil, že je pravděpodobně synem velkého faraóna Amenothepa III., nesnažil se nijak prokázat svou identitu, protože měl strach, že by jeho vláda Egyptu přinesla jen zkázu a jemu utrpení. Román, skládající celkem z patnácti knih, se odehrává ve starém Egyptě v 15.-14. století před Kristem, tedy v období zdánlivě neotřesitelné moci faraónské. Děj románu je řazen chronologicky a zachycuje archaickým jazykem, jehož překlad vychází z biblické finštiny a jazyka klasických egyptských povídek originálu, nejdůležitější události té doby. Autor poukázal na to, že každá společnost potřebuje určitý společenský řád, který udržuje morálku v patřičných mezích, a že odstranění tohoto řádu má za následek uvolnění lidských mravů a vede lidi k lhostejnosti nad vlastními činy. Román je také svědectvím o mnohdy slepé víře lidí v bohy a v osud, která je rovněž vede ke ztrátě zodpovědnosti za své činy i za svůj život.