Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

PADAJÍCÍ HVĚZDA

A pak nastala noc dopadu prvé létavice. Spatřili ji v časných ranních hodinách nad Winchestrem řítit se k východu jako plamennou čáru vysoko v ovzduší. Musely ji pozorovat celé stovky lidí, a všichni ji považovali za běžný povětroň. Albin ve svém popisu uváděl, že za sebou zanechávala zelenavou stopu, která byla patrná ještě několik sekund po jejím přeletu. Denning, náš nejvýznamnější expert na meteority, stanovil výšku letu v okamžiku, kdy se jev na obloze objevil, na devadesát až sto mil. Podle jeho odhadu mohlo být místo dopadu asi sto mil východně od jeho stanoviště.

Byl jsem v tu chvíli doma a seděl jsem tou dobou ještě nad rukopisem ve své pracovně, ale třebaže z ní vedou velké verandové dveře obrácené směrem k Ottershawu a třebaže jsem neměl staženy žaluzie (míval jsem tehdy nesmírně rád pohled na noční oblohu), nezahlédl jsem nic. Přitom onen předmět, nejpodivnější ze všech těles, která kdy připutovala k Zemi z kosmického prostoru, se musel snášet k zemi prakticky přímo nade mnou přesně ve chvílích, kdy jsem si tam hověl, mohl jsem ho snadno spatřit, stačilo v tom okamžiku jen pozvednout oči. Někteří lidé, kteří přelet pozorovali, mluvili o tom, že byl slyšet jakýsi svist. Já osobně jsem nic takového nezaslechl. Svědků onoho jevu bylo mnoho, v Berkshiru, v Surrey i v Middlesexu, domnívali se zřejmě, že nejde o nic víc než o nějaký další meteorit. Jak se zdá, nikdo se také tu noc nevydal těleso a místo jeho dopadu hledat.

Zato časně zrána nebohý Ogilvy, který povětroň pozoroval a jenž byl přesvědčen, že meteorit musí ležet kdesi na pastviskách mezi Horsellem, Ottershawem a Wokingem, vstal rozhodnut, že ho najde. A také ho našel, brzy po úsvitu, nedaleko jam zbylých po těžbě písku. Projektil vyryl při dopadu obrovskou prohlubeň a vyhrnul masu písku a kamení, která zavalila vřesoviště v širokém okolí a utvořila valy viditelné už na kilometr daleko. Východně od místa dopadu vznikl na vřesovišti požár a ranním šerem stoupal k nebi lehký modravý dým.

Objekt ležel téměř celý zaryt v písku, uprostřed třísek z jedle roztříštěné za jeho dopadu. Vyčnívající část měla podobu obrovského válce, na povrchu celého jakoby spečeného, s obrysem změkčeným tlustou šupinovitou krustou narezlé barvy. Jeho průměr činil dobrých třicet yardů. Ogilvy se k tělesu vydal blíž, udiven jeho rozměrem, a ještě více jeho tvarem, jelikož většina meteoritů je víceméně zakulacená ve všech směrech. Bylo však dosud tak rozžhavené po průletu atmosférou, že mu žár nedovolil přiblížit se. Skřípavý zvuk, který se z válce tu a tam ozýval, připisoval Ogilvy nestejnoměrnému vychládání jeho povrchu; tou dobou ho ještě nenapadlo, že by válec mohl být dutý.

Zůstal stát na pokraji jámy, kterou si objekt vyhloubil, prohlížel si jeho prazvláštní podobu, zmaten zejména nezvyklým tvarem a barvou, a rodil se v něm nejasný pocit, že dopad tohoto tělesa je spojen s jakýmsi záměrem, že má svůj cíl. Časné jitro bylo neobvykle tiché, slunce (...)

(......)