Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MUŽ, JENŽ DOKÁZAL ČINIT ZÁZRAKY

(Pantoum v próze)

 

Je sporné, jestli u toho člověka šlo o vrozené nadání. Já osobně se spíše domnívám, že to na něho přišlo znenadání. Vždyť ten chlapík byl až do svých třiceti let naprostý skeptik, na žádné divotvorné schopnosti nevěřil. Bylo by asi vhodné rovnou poznamenat, že to byl mrňous, s očima hnědýma, spíš dočervena, s ježatou zrzavou kšticí a s fousky nakroucenými vzhůru, a ještě k tomu samá piha. Jmenoval se George McWhirter Fotheringay, opravdu poslední jméno, od něhož by si člověk sliboval nějaký zázrak – a úředničil u Gomshotta. Strašně rád se s lidmi přel. Však to bylo zrovna při jedné takové hádce, právě když popíral možnost jakýchkoli zázraků, co poprvé objevil své mimořádné vlohy. Spor se odehrával ve výčepu u Dlouhého draka a soupeřem mu byl jistý Toddy Beamish, který pana Fotheringaye svým monotónním, ale účinným „To ovšem tvrdíte vy“ doháněl až na sám pokraj trpělivosti.

Kromě nich dvou byl ve výčepu ještě nějaký notně zaprášený cyklista, pak pan domácí Cox a slečna Maybridgeová, výčepní u Draka, počestná a poněkud při těle. Slečna Maybridgeová byla k panu Fotheringayovi právě otočena zády, vymývala sklenice; ostatní ho pozorovali a víceméně se bavili tím, jaké malé úspěchy má jeho metoda nepodložených tvrzení. Vydrážděn taktikou pana Beamishe, který jako by se jí byl vyučil přímo v bitvě u Torres Vedras, rozhodl se pan Fotheringay podniknout neobvyklý řečnický výpad. „Tak heleďte, pane Beamish,“ spustil pan Fotheringay, „to si musíme nejdřív říct na rovinu, co to vůbec takový zázrak je. Zázrak – to je něco, co by bylo úplně proti přírodě a co by někdo dokázal pouhou silou vůle, zkrátka něco, co by se jinak nemohlo stát, kdyby to někdo svou vůlí výslovně nechtěl provést, jo?“

„No, to ovšem tvrdíte vy,“ odrážel ho pan Beamish.

Pan Fotheringay se obrátil na cyklistu, až dotud mlčky přihlížejícího, a dostalo se mu od něho souhlasu – doprovázeného arci rozpačitým zakašláním a kradmým pohledem na pana Beamishe. Přítomný pan domácí se raději nevyjádřil, ale když se pan Fotheringay otočil opět na pana Beamishe, připustil jeho odpůrce zcela neočekávaně, že s touto definicí zázraku lze souhlasit.

„Příkladně,“ pokračoval pan Fotheringay značně povzbuzen, „tady by se třeba stal zázrak, že jo. Třeba tamhleta petrolejová lampa, ta by podle zákonů přírody nemohla takhle hořet, kdyby byla vzhůru nohama, nebo jo, pane Beamish?“

„To tvrdíte vy, že by nemohla,“ pravil Beamish.

„No, a co teda myslíte vy?“ dorážel Fotheringay. „Přece nechcete říct, že by mohla – nebo jo?“

„Ne,“ připouštěl pan Beamish nerad. „To by tedy nemohla.“

„Prima,“ řekl pan Fotheringay. „A teď si tedy představte, že si někdo přijde, jo, řekněme třeba já, postaví se tady, co stojím, soustředí všechnu svou vůli a řekne té lampě, tak jako to říkám teď já: Obrať se vzhůru nohama, nerozbij se, jo, a hoř dál, a… Hele!“

To „Hele“ by byl asi řekl každý. Neboť ono nemožné, ono neuvěřitelné mohli všichni spatřit (...)

(......)