Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

DÍLO PATNÁCTI DNŮ

Nějaký čas jsem zůstal nejistě stát na vrcholku haldy, nedbaje o vlastní bezpečnost. V zatuchlém úkrytu, z něhož jsem právě vystoupil, jsem nedokázal pomyslet na nic jiného než na bezprostřední nebezpečí. Nedovedl jsem si představit, co se právě odehrává se světem, nepředvídal jsem tento ohromující pohled na zcela neznámou scenérii. Čekal jsem, že uvidím zříceniny Sheenu – namísto toho jsem se octl v podivné krajině, křiklavě obarvené karmínem, jakoby na jiné planetě.

V tu chvíli jsem zažil pocit, jaký je člověku běžně cizí, ale jaký velice dobře znají nebozí tvorové, jež jsme ovládli. Bylo mi jako králíkovi, jenž se vrací ke své noře a náhle má před sebou tucet kopáčů hloubících základy domu. Poprvé jsem si jasně uvědomil cosi, co mne tísnilo již řadu dní, zakoušel jsem vědomí, že jsme právě sesazováni z trůnu, ochutnával jsem poznání, že už nejsem pánem tvorstva, ale pouhým živočichem mezi živočichy, pod patou Marťanů. Povede se nám tak jako všem ostatním, budeme se skrývat, číhavě rozhlížet, utíkat, schovávat se; vláda člověka, strach z něho byly tytam.

Avšak jakmile jsem si tento zvláštní stav uvědomil, pocit pominul a zcela ustoupil přehlušujícímu hladu po onom dlouhém a mučivém půstu. Opačným směrem od kráteru jsem za zídkou překrytou šarlatem zahlédl proužek jakési ušetřené zahrady. Povzbudilo mne to, vydal jsem se kupředu, brodil se nachovým plevelem až po kolena, místy dokonce až po bradu. Hustota porostu skýtala uklidňující pocit jakéhosi úkrytu. Zeď byla asi šest stop vysoká, a když jsem se ji pokusil přelézt, zjistil jsem, že nedokážu vyšvihnout nohu k jejímu hřebeni. Kráčel jsem tedy podél ní, až jsem došel k rohu vyzděnému z kvádrů, po nichž se mi konečně podařilo vyšplhat nahoru a překulit se na druhou stranu do zahrady, cíle mého úsilí. Nalezl jsem tam pár mladých cibulí, cibulky gladiol a spoustu mrkviček, pobral jsem, co jsem mohl, a vydal jsem se pod šarlatovými a karmínovými stromy směrem ke Kewu – cesta jako by byla lemovaná alejí gigantických krvavých krůpějí – posedlý dvěma myšlenkami: opatřit si více jídla a dobelhat se, jak mi jen síly budou stačit, co nejdále z dosahu kráteru, z té nezemské, prokleté scenérie.

Na palouku o kus dál vyrostlo celé hnízdo hub, snědl jsem i ty, a poté jsem došel k hnědavé ploše lenivě plynoucí mělké vody v místech, kde bývaly lučinky. Těch pár soust jen vydráždilo můj hlad ještě víc. Voda vystouplá z břehů teď uprostřed horkého a suchého léta mne zprvu překvapila, až později jsem zjistil, že onu povodeň měla na svědomí tropická bujnost šarlatového moru. Jakmile ten zvláštní pokryv narazil na vodu, nabýval okamžité gigantické, s ničím nesrovnatelné plodností. Stačilo nasypat jeho semena prostě do Temže a do Weye, a dravě bující obrovité výhonky dokázaly úplně ucpat obě řečiště.

V Putney, jak jsem se později přesvědčil, se most takřka ztrácel pod změtí úponků a také v Richmondu řeka tekla širokým mělkým proudem po lukách Hamptonu a Twickenhamu. (...)

(......)