Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

MRTVÝ LONDÝN

Poté, co jsem dělostřelce opustil, seběhl jsem z kopce a vydal se po High Street přes most do Fulhamu. Bujel tu ještě všude šarlatový mor a téměř ucpal vozovku na mostě, ale jeho výhonky už se místy bělaly chorobou, která nás ho zanedlouho měla zbavit.

Na rohu silnice, která odbočuje k železniční zastávce Putneyský most, jsem našel kohosi ležet. Byl od černého prachu umouněný jako kominík, naživu, ale beznadějně a takřka do němoty opilý. Nepodařilo se mi z něho vypáčit nic víc než nadávky a útoky na mou adresu. Snad bych se o něj i postaral, ale odradil mne jeho brutální výraz.

Celá cesta za mostem byla pokryta černým prachem a příkrov ještě nabýval na tloušťce dál směrem k Fulhamu. Ulice byly děsivě tiché. Našel jsem něco k jídlu v pekařském krámku – pečivo bylo tvrdé, nakyslé a zčásti zplesnivělé, ale jíst se dalo. O něco dále, kolem Walham Greenu, černý prach z ulice mizel, míjel jsem řádku bělostných domků zachvácených plameny; hukot požáru mi pomohl vzpamatovat se. V Bromptonu se však ulicemi opět rozhostilo ticho.

Tam jsem opět narazil na černý prach a na další nebožtíky. Viděl jsem jich cestou po Fulham Road asi tucet. Byli již mrtví mnoho dní, takže jsem je míjel ve spěchu. Pokrýval je černý prach a změkčoval trochu kontury jejich těl. Pár jich již bylo narušeno psy.

V oblastech, kde neležel černý prach, připomínalo město jakýmsi kuriózním způsobem nedělní City – obchody zavřené, domy pozamykané, v oknech stažené žaluzie, táž opuštěnost, totéž ticho. Tu a tam bylo vidět stopy drancování, ale až na výjimky to byly převážně obchody s potravinami a s vínem. Na jednom místě byla vyražena výloha klenotnictví, avšak lupič byl zřejmě vyrušen a po chodníku se povalovala rozsypána spousta zlatých řetízků a jedny hodinky. Ani jsem se jich netkl. O kus dál ležela jakási otrhaná žena, zhroucena na schůdcích před dveřmi; ruka, která jí visela přes kolena, byla rozříznuta hlubokou ranou a zakrvácela jí rezavé hnědé šaty, šampaňské z rozbité dvoukvartové láhve se rozlilo přes celý chodník. Žena vyhlížela, jako kdyby si tam jen zdřímla, ale byla rovněž mrtvá.

Čím hlouběji jsem pronikal do Londýna, tím víc se ticho prohlubovalo. Nebylo to však ticho mrtvé – bylo v něm napětí, očekávání. V nejbližším okamžiku mohla zkáza, která již ožehla severozápadní předměstí metropole a rozkotala Baling a Kilburn, udeřit i na tyto domy a proměnit je v dýmající trosky. Město bylo zpustošeno, odsouzeno ke zkáze. ..

V jižním Kensingtonu nebylo vidět žádné mrtvé ani černý prach. A tam jsem ponejprv zaslechl to zvláštní houkavé volání. Téměř nepostřehnutelně se mi vplížilo do povědomí. Střídaly se v něm toliko dva naříkavé tóny. ,,Úlla, úlla, úlla, úlla,“ pokračovalo ono vytí bez ustání dál. Kdykoli jsem křižoval ulici otevírající se k severu, sirénovitý zvuk sílil, pak ho znovu přitlumily a pohlcovaly domky a ostatní budovy, jejichž řadami jsem procházel. Plné intenzity konečně nabyl, když jsem došel na Exhibition Road. (...)

(......)