Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JAK TO OPRAVDU BYLO S PYECRAFTEM

Sedí nějakých deset kroků ode mne, ne-li pouhých devět. Ohlédnu-li se přes rameno, vidím ho. A střetnou-li se naše oči – jakože se obvykle střetávají –, ty jeho se na mne dívají s výrazem… Je to v podstatě pohled prosebný – ale s příměskem podezření.

Kat aby spral jeho podezírání! Kdybych to na něho chtěl říci, mohl jsem to udělat už dávno. Ale já to ne a neřeknu a měl by být klidný jak skála. Jako by něco tak neforemného a tlustého mohlo být skálopevné! Kdo by mi uvěřil, kdybych to i nakrásně řekl?

Chudák starý Pyecraft! Obrovský, tetelící se rosol hmoty! Nejtlustší gentleman Londýna.

Sedí u jednoho z klubovních stolků poblíž krbu a cpe se. Čím se cpe? Kriticky se ohlížím – a co vidím! Zrovna okusuje horkou briošku pomazanou máslem a oka ze mne nespouští!

Pane Pyecrafte, jsme spolu vyřízeni! Jelikož jinak nedáte a míníte se přede mnou plazit, jelikož jinak nedáte a míníte se chovat, jako bych nebyl čestný člověk – zde, před vaším tlustým nosem to napíšu – napíšu, jak to opravdu bylo s Pyecraftem. S mužem, kterému jsem pomohl, kterého jsem chránil a který se mi odvděčil tím, že mi svými slzavými pohledy, svým věčným škemravým pošilháváním zprotivil, načisto k nesnesitelnosti zprotivil můj klub.

A kromě toho: proč věčně jí?

Tak tedy, zde je pravda, celá pravda a nic než pravda!

Pyecraft… Seznámil jsem se s ním zrovna v tomto kuřáckém salónku. Byl jsem mladý, nervózní nový člen klubu a on to viděl. Seděl jsem načisto sám a litoval jsem, že tu znám tak málo lidí. A najednou se tu objevil, valící se ohromná masa podbradků a panděr. Přivalil se ke mně a zachrochtal a posadil se do židle vedle mne a chvíli funěl a chvíli škrtal zápalkou a zapálil si doutník a pak mne oslovil. Už nevím, co řekl – cosi o tom, že sirky pořádně nechytají, a potom, když se mnou mluvil, pořád zastavoval číšníky, každého, který šel kolem, a říkal jim o těch sirkách, tím svým tenkým, flétnovým hlasem, jakým mluví. Doslova bych to dnes už nemohl opakovat, ale nějakým takovým způsobem jsme začali řeč.

Mluvil o rozličných věcech a pak stočil hovor na sporty. A od sportů na mou postavu a pleť. „Vy byste měl být dobrý hráč kriketu,“ řekl. Pravda, jsem štíhlý, tak štíhlý, že tomu někteří lidé říkají hubený; a je také pravda, že jsem poměrně snědý, ale koneckonců – nestydím se za to, že mám hindustánskou prababičku; nicméně však nemám rád, když se nahodilí pocestní podívají letmo na mne a skrze mne se dívají na ni. Takže jsem od samého začátku měl na Pyecrafta pifku.

Ale mluvil o mně jen za tím účelem, aby mohl přivést řeč na sebe samého.

„Mám za to,“ řekl, „že nechodíte víc než já, a patrně ani nejíte méně než já.“ (Jako všichni abnormálně tlustí lidé měl iluzi, že nic nejí) „A přece,“ dodal s neupřímným úsměvem, „jsme každý jiný.“ A pak začal mluvit o své váze a o své váze; co všechno dělá proti své váze a co všechno míní dělat proti své váze; co mu lidé radili, aby dělal proti své váze, a co slyšel, že lidé (...)

(......)