Oscar Wilde
překlad: J.Z. Novák

ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Slavík a růže

"Říkala, že by si se mnou zatančila, kdybych jí přinesl červené růže," naříkal mladý student, "jenže já nemám ani jedinou červenou růži v celé své zahradě."

V hnízdě na cesmínovém dubu ho slyšel slavík, vzlétl skrze listí a zvědavě čekal, co bude dál.

"V celé zahradě nemám ani jedinou červenou růži!" naříkal student a krásné oči se mu zalily slzami. "Ach, na jakých to maličkostech závisí štěstí! Přečetl jsem všechno, co napsali moudří lidé, pronikl jsem do všech záhad filosofie, a přece jsem v životě ztroskotal, protože nemám červenou růži."

"Konečně opravdový milenec!" řekl si slavík. "Noc co noc o něm zpívám, ačkoli jsem ho zatím nepoznal, noc co noc o něm vyprávím hvězdám – a teprve teď ho vidím. Vlasy má tmavé jako květy hyacintu a rty rudé jak ta růže, po které touží; ale vášní mu pobledla tvář, že je jako ze slonoviny, a na čelo mu vtiskl pečeť žal."

"Zítra večer pořádá princ ples," šeptal mladý student, "a přijede tam i moje milovaná. Když jí přinesu červenou růži, bude se mnou tančit až do svítání. Když jí přinesu červenou růži, budu ji držet v náručí a ona mi skloní hlavu na rameno a její ruka se schoulí do mé. Ale já nemám v zahradě jedinou červenou růži, a tak budu sedět sám a sám a ona se u mně ani nezastaví. Vůbec si mne nevšimne a mně z toho pukne srdce."

"Vskutku opravdový milenec!" řekl si slavík. "O čem já zpívám, tím on trpí; co mě působí radost, jemu působí bolest. Ba. láska je něco úžasného! Je vzácnější než smaragdy a drahocennější než skvostné opály. Ani za perly a za granátová jablka ji nekoupíš a nevystavuje se na tržištích. Nedostaneš ji u kramářů a nedá se vyvážit zlatem."

"Na kruchtě se usadí muzikanti," pravil mladý student, "a budou hrát na strunné nástroje a má milovaná bude tančit za zvuků harfy a houslí. Tak lehce bude tančit, že se bude nohama sotva dotýkat podlahy, a dvořané v pestrých úborech se k ní jen pohrnou. Se mnou však tančit nebude, protože nemám pro ni červenou růži." A vrhl se do trávy, zabořil tvář do dlaní a plakal.

"Proč pláče?" ptala se zelená ještěřička, která kolem něho běžela se zdviženým ocáskem.

"No vážně, proč pláče?" divil se motýl, poletující za slunečním paprskem.

"No vážně, proč?" zašeptala něžným ztlumeným hláskem své sousedce sedmikráska.

"Pláče po červené růži," řekl slavík.

"Po červené růži?" volali všichni. "To je k smíchu!" A ještěřička, která byla tak trochu cynik, se rovnou rozchechtala.

Ale slavík rozuměl tajemství studentova žalu, seděl na dubu mlčky a přemýšlel o tajemném kouzlu lásky.

A náhle rozepjal křídla a vznesl se do vzduchu. Jako stín prolétl houštinou a jako stín plul nad zahradou.

Uprostřed trávníku stál krásný růžový keř a slavík, když ho uviděl, doletěl k němu a usedl mu na větévku.

"Dej mi červenu růži," prosil, "a já ti zazpívám svou nejlíbeznější píseň."

Ale keř zavrtěl hlavou.

"Já mám růže bílé." odpověděl, "bíle jako mořská pěna, bělejší než sníh na horách. Ale zaleť si k mému bratrovi, co obrůstá ty staré (...)

(......)