Oscar Wilde

DE PROFUNDIS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Od nějaké doby studuji pilně čtyři básně v próze, které jednají o Kristu. K Vánocům podařilo se mi získat řecké Písmo a každého rána, když si uklidím celu a vycídím svůj cínový talíř, čtu si trochu v evangeliích, nějaký tucet veršů odkudkoli, jak se nahodí. Toť rozkošný způsob, jak začít den. Měl by to každý činit, i vede-li bouřlivý, nespořádaný život. Nekonečné opakování, v pravý i nepravý čas, vyplenilo nám svěžest, naivitu, prostý romantický půvab evangelií. Slýcháme je příliš často a příliš špatně číst a každé opakování je proti duchu. Vrátíme-li se však k řečtině, je nám, jako bychom vyšli do zahrady lilií z těsné a temné jizby.

Mně způsobuje dvojnásobné potěšení myšlenka, že nejvýš pravděpodobně máme zde vlastní výroky, ipsissima verba Kristova.

Dříve se všeobecně myslilo, že Kristus mluvil aramejsky. Ještě Renan tak soudil. Teď ale víme, že galilejští sedláci, jako sedláci irští v naší době, mluvili dvěma jazyky, a že řečtina byla obvyklou dorozumívací řečí v celé Palestině, ba na celém Východě. Nemohl jsem se nikdy smířit s myšlenkou, že známe vlastní slova Kristova jenom v překladě překladu. Myslím teď s rozkoší na to, že co do hovoru mohl mu naslouchat Charmides, že s ním mohl rozmlouvat Sokrates, že by mu byl rozuměl Platon: že řekl skutečně (tm)gč e"mi D poim3/4nd kolŇj; že když vzpomněl lilií polních, jak nepracují, aniž předou, zněla jeho slova přesně katamLqete t kr...na tor agror pij aŮxan`ei oŮ kopi-, oŮdť nŻqei; a že jeho poslední výkřik zněl, jak s námi sděluje Jan, doslovně: Tetšlestai - a nic více.

Čta evangelia - zvláště ono, které napsal sv. Jan sám nebo některý gnostik rané doby pod jeho jménem a pláštěm - vidím v nich, jak se uplatňuje stále fantazie, jako základna celého duchovního i hmotného života, vidím také, že byla fantazie Kristovi prostě formou lásky a láska v plném smyslu slova pánem.

Asi před šesti týdny dovolil mně lékař jíst bílý chléb místo hrubého černého nebo hnědého chleba, obvyklého vězeňského jídla.

Je to veliká pochoutka. Zní to snad podivně, že může být suchý chléb někomu pochoutkou. Mně to znamená tolik, že vždy po jídle seberu ještě pečlivě všecky drobty, které zbyly na mém cínovém talíři nebo spadly na drsný ručník, kterým pokrýváme stůl, abychom ho nepotřísnili; a nečiním to z hladu - teď dostávám tolik jídla, že mi úplně stačí -, ale prostě, aby nepřišlo nazmar nic z toho, co mně dávají. Tak by se mělo zacházet s láskou.

Kristus, jako všechny podmanivé osobnosti, měl dar, že nejen sám říkal krásné věci, nýbrž že i jiní jemu říkali krásné věci; miluji příběh, který nám vypravuje sv. Marek o řecké ženě, která odvětila Kristovi, když jí řekl, zkoušeje její víru, že nemůže jí dát chleba dětí Izraele: "Štěňátka" - kunLria, "štěňátka", tak třeba předkládat - "jedí pod stolem drobty synů." Mnozí lidé žijí pro lásku a obdiv. Měli bychom být živi láskou a obdivem.

Prokazuje-li nám někdo lásku, měli bychom uznat, že jsme jí zcela nehodni. Nikdo není hoden, aby byl (...)

(......)