Jiří Wolker

Za svých pražských studií práv poznal Wolker dělnickou bídu, která byla později častým tématem jeho básní. Seznámil se zde se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem Stanislav Kostka Neumann
[5.6.1875-28.6.1947] - , K. Bieblem Konstantin Biebl
[26.2.1898-12.11.1951] - a V. Nezvalem Vítězslav Nezval
[26.5.1900-6.4.1958] - . Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydával časopis Host. Díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však brzy opustil.

Wolker během studií onemocněl tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí, katary průdušek a problémy s játry a klouby. Léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách (v Tatranské Poljance), nakonec jí však v mladém věku 24 let podlehl.

Wolkerovu tvorbu lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejvýznačnějším představitelem. Největší vliv na něj měli Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda. Wolkerovým nejslavnějším dílem je Těžká hodina. Jde o sbírku poezie, odrážející samotný básníkův život. Wolker zde vidí svět plný rozporů a protikladů, svět naplněný bídou a utrpením, který je třeba změnit. Období dospívaní nazývá básník “těžkou hodinou“, v níž vystupuje jako chlapec, jenž nemůže se světem sám nic udělat a je naprosto bezmocný. Wolker se v této pesimistické sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.

Další Wolkerovou sbírkou je Host do domu  , která se zabývá lehčími tématy než Těžká hodina. Je rozdělena do tří částí: Chlapec, Ukřižované srdce, Host do domu a samostatného básnického útvaru - pásma Svatý kopeček. Wolkerův román Polární záře bohužel nebyl dokončen, po tomto básníkovi nám však zůstalo několik pohádek  .

Wolker si v předtuše své brzké smrti napsal vlastní epitaf: "Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let!"