Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŠTUDÁCI VERSUS KANTOŘI

Mezi kantorstvem a študáky vede se ustavičně drobná válka čili guerilla, jak ostatně nasvědčují termíny jako “puma”, “bombarďák” (profesor) a řada jiných, k nimž postupně dojdeme. Boj zuří všude: ve třídě, na chodbách, na dvorku, před gymnasiem i mimo obvod školy. Bojové metody žactva jsou vesměs obranné a morálně oprávněné, neboť kantoři představují živel útočný, zahajují nepřátelství a napadení študáci se toliko brání. Popíšeme nyní některé válečné lsti a úskoky s úspěchem užívané v boji proti kantorům.

Důležitou obrannou taktikou je umění zdržovat hodinu. Osvědčuje se proti kantorům typu vědeckého, kteří rádi obšírně vykládají. Na počátku vyučování povstane jeden žák a vece: “Prosím, pane profesore, je to pravda, že jeden americký učenec vynašel takové paprsky, co po nich přestanou růst vousy?” Prófa máchne rukou. “Nevěřte všemu, co noviny píší,” řekne a jme se vykládati o paprscích a záření vůbec, o Americe, lynčování, černoších, lidských plemenech, pračlověku, o veleještěrech a zkamenělinách: náhle pohlédne na hodinky a s hrůzou zjistí, že za pět minut bude zvonit. Chystaných šest stránek výkladu se scvrkne na šest řádek.

Hodinu možno zabíti i jiným způsobem, zejména je-li přítomen třídní profesor. Někdo se hlásí, že se mu ztratilo plnící pero. Třídní svraští brvy, nasadí výraz Sherlocka Holmesa a počne vyšetřovat. Po čtvrthodině hlásí postižený, že našel pero v děravé kapse pod podšívkou. Potom oznámí jiný žák, že na obraze, znázorňujícím lidská plemena, má Malajec přimalován plnovous a fajfku. Nastane vyšetřování a čas mile ubíhá.

Také je možno ukrást čas matematické hodiny, předloží-li žáci matykářovi, který si zakládá na svých početních výkonech, nějaký šikovný hlavolam, tvrdíce, že to nemohou vypočítat. Třeba jak se sešli tři Arabové, jeden měl dvě datle, druhý pět datlí, rozdělili to na tři díly atd. “Toť přece hračka,” burácí matematik, mávaje křídou, a vrhne se k tabuli. Žactvo se zájmem pozoruje, jak se zaplétá do svých výpočtů, potí se, dosazuje x a y, až konečně vysvobozen spásným zvoněním, prchne z třídy.

Každá vteřina, která se oddrobí z vyměřené vyučovací doby, je vítána. Není-li jiných možností, stačí aspoň podat obřadně panu profesorovi vyskřípané pero. Pedagog s ním chvíli (...)

(......)