Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

FILOLOGIE KLASICKÁ A MODERNÍ ČILI PŘEKLAD, VÝKLAD A GRAMATIKA

Začněme s gramatikou, jež je nejobávanější zbraní sveřepých kantořínů v potírání študáků. Není dosti jasno, proč se gramatika jmenuje mluvnice, neboť sestává z tvarů a vazeb, jimiž nikdo nemluví. Vezměte například takové souvětí podmínkové ireálné v minulosti. Poněvadž vůbec nevíte, co to je, ačkoli jste jinak člověk vzdělaný a sčetlý, posloužíme vám ukázkou. Vy si, dejme tomu, povzdychnete: “Já mít prachy, jedu do Prahy.” Přeloženo do jazyka gramatického, zní tato větička takto: “Kdybych byl býval měl peníze, byl bych býval jel do Prahy.” Ještě krásnější je to v němčině: “Wenn du dich einmal gebückt hättest, hättest du dich nicht so vielmals bücken müssen.” ^[4] Ve franštině nebo latině si to ani nepřejte vědět.

“Převeďte to do pasiva,” velí pan profesor jakoby nic. A teď se strefujte do správného konjunktivu plusquamperfecti pasivi. Toto vzpomenuté plusquamperfektum čili plusqueparfait neboli Vorvergangenheit je hlavní triumf profesorského kovboje, rajtujícího na gramatice, a bylo zajisté vymyšleno a zdokonalováno celými generacemi rafinovaných bakalářů a učitelů, až nabylo dnešní nestvůrné podoby. Co válečný obrněnec pro moderního vojevůdce, to plusquamperfektum pro sveřepého prófáka. Nejdále v tom směru pokročili franštináři (prodchnuti vynalézavým duchem vzdělaného Západu) a sestrojili kromě plusqueparfait ještě nestvůrnější passé antérieur, na čemž neměli dosti a kombinací všech dosud známých časů minulých dospěli k strašlivé obludě, zvané passé surcomposé, jež je s to zahubiti i statného, normálně vyvinutého profesora pařížské Sorbonny.

Zkouší-li docent tvary, nastane študáckému kolektivu perná chvilka. Veškeré bojové metody zde selhávají a zbývá jedině instinkt, onen zmíněný šestý smysl, čili “čuch”. Týraný objekt stojí obyčejně na stupínku a vrhá zoufalé pohledy na třídu, čili vysílá “SOS”. Klasa je v horečné činnosti. Úlohy jsou pečlivě rozděleny, asi jako při obsluze námořního děla. Přední řady, které mají stupínek na dostřel, přejímají hbitě poselství vysílaná zadními matadory, a obratně je přihrávají “tasenému” študákovi. Vzadu působí současně několik odborníků, z nichž jeden je specialista na futurum čili čas budoucí, jiný na infinitivy, další ovládá koncovky jednotlivých pádů a pohotově skloňuje (pádí), jiný se opět vyzná ve stupňování adjektiv. Zkoušený pravidelně asi třetinu tvarů uhodne, třetinu zachytí vycvičeným sluchem, jenž u mnoha študáků je vyvinut stejně dokonale jako u slavných indiánských stopařů, a přibližně třetinu “zbodá”. A tak bezvadnou souhrou celku podaří se zvítěziti nad obmyslným gramatikem, jenž posléze unaven a znechucen vyhodí žáka od tabule a napíše mu kýženou “stáru” čili “dostáka”.

Při tom je klasa ovládána duchem ušlechtilého gentlemanství. Plave-li totiž u tabule neoblíbený “krkoun”, jenž sám odmítá napovídat, je mu poskytnuta obětavá pomoc stejně, jako kterémukoli jinému řádnému členu třídy.

Když je klasa dostatečně (...)

(......)