Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Quo vadis, Žižkove?

Události nejtěžšího kalibru, jimiž byli naplněni poslední dnové žižkovští, napínaly k prasknutí vydrážděné nervy bodrého a jen mírného čurbesu milovného občanstva. Přestřelky gangsterů, vzrušující bály, řádění náboženských blouznivců, sdružených v sektu uctívačů Posvátného Mandlu a jiné podobné aféry zneklidňovaly pokojného žižkovského republikána, dávajíce zato hojnost potravy bulvárnímu tisku.

Bulvární velkožurnál „Prassa žižkovskaja“ přinesl novou vzrušující sensaci v barvitých a podrobných zprávách o posledním husarském kousku Kapounových lidí, kteří za pravého poledne, skryti v metařských nádobách na popel a smetí, vplížili se do státní věznice, provedli přepad a za nastalé paniky unesli starého gangsterského vlka Emana Sardele, jenž tu úpěl v okovech mužnou zásluhou Anny Tykačové.

A k tomu všemu počaly mezi žižkovským lidem proskakovat tajemné zkazky o plánku, jehož obě půlky jsou předmětem zarputilých bojů obou gangsterských tlup. Špitalo se, že plánek obsahuje přesný popis místa, na němž je zakopán poklad nesmírné ceny. Pohádkové ono bohatství prý je, tvrdili někteří, uloženo kdesi v kráteru vrchu Žižkova, jenž kdysi za dávných dob býval prý sopkou; jiní soudili, že poklad je zakopán v posvátném dolíčku vršovickém.

Tuto domněnku do značné míry posilovalo svědectví stařičkého fotbalového sudího ve výslužbě pana Cejnara, jenž s určitostí prohlašoval, že je tam několik zakopaných ruk a surovostí a kdoví čeho ještě, nejsou-li tam zakopána dokonce i naše stará práva. Rovněž legenda o zlatém nalezišti v dutině žižkovské sopky se doporučovala svou ponurou krásou a divokým pojetím.

Rozruch, zmatek a nervosa dosáhly svého vrcholu. A právě v těchto těžkých hodinách ohrožené žižkovské vlasti, ve víru nízkých vášní a podzemních i ještě nižších pudů, odmlčel se nadobro (...)

(......)