Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
Bouda

Ponurý večer se kladl na hřebeny Žižkov-Mountains. Do zapeklitého ticha, rušeného jen občas skuhráním sov a vytím potulných voříšků trčely groteskní a rozsochaté obrysy čadících sutin hříšného Zlatého města, z něhož zůstala neporušena toliko veliká dřevěná bouda, chráněná převislým skalním útesem.

Vše pusto a prázdno, však hle! teď cosi bílého mihlo se tmou. Mátoha zahalená v bílé prostěradlo plíží se po úbočí skal, a našlapujíc opatrně do čerstvé lávy, přikrádá se k boudě a mizí v jejích útrobách. A vzápětí druhý, třetí, pátý, desátý stín přichází touž stopou, všichni vespolek skýtajíce obraz průvodu duchů z chvalně známé hry Mlynář a jeho dítě. Vbrzku se hemžil vnitřek boudy těmito podivnými příšerami, jež naplňovaly záhrobním mumláním dřevěnou halu, jen spoře osvětlenou několika fosforeskujícími ztrouchnivělými břevny.

Pojednou jeden ze zakuklenců vylezl na hromadu jakéhosi haraburdí a vše kolem ztichlo; postava vystrčila hlavu z prostěradla a objevil se sympatický obličej gangstera, řečeného Ferda Padavka, jehož tvář s useknutým uchem byla i ve tmě lehce rozeznatelná pro své rázovité, osobitou inteligenci vyjadřující rysy.

„Žižkované! Gentlemani!“ počal hovořit Ferda, vyplivnuv chuchvalce rozžvýkaného tabáku, „vítám vás všechny, jak tu ste bez rozdílu přesvědčení a hodnostních tříd, a zejména vřele zdravím členstvo tlupy sira Mi-Koty, zvaného Žlutý ďábel, jenž je ozdobou a chloubou našeho rodného a milovaného Podsvětí. Muším říct,“ pokračoval Padavka s jistou vřelostí v hlase, „muším říct, že my, Kapounovci, sme dycinky ve vás ctili poctivý rošťáky, správný gaunery a řízný pracovníky, čehož ostatně svědkem je i moje uříznutý ucho.“

Pochvalné mručení, doprovázené potleskem, odměnilo bodrého řečníka za zdařilý proslov.

„Děkuju, kluci,“ pravil Ferda pohnutě, „ale hlavní sranda teprve přijde. Abych dlouho necanil, dám hned do placu, vo co de. Sme tu za oučelem vodhalení záhady tajemnejch lejster.“

Rozruch a výkřiky „heleď, koukej, kam bysme to měli vokna“, „nelej nás“, „kampak na nás s tímhle fórkem“, „nežvaň si kravatu“ a podobně zahlaholily šerou dvoranou.

„Kušte, blbouni!“ zařval Ferda Padavka hromovým hlasem a kovový kruh, visící v jeho jediném uchu, se matně zablyštěl.

„Gentlemani,“ pravil důrazně do nastalého ticha, „vaše nedůvěra je neoprávněná. Mám to všecko z první ruky, přímo vod našich pánů šéfů. Lejstra totiž už vlastně žádný nejsou, poněvadž šéfové byli pořád v nebezpečí, že jim je někdo ukradne, a aby tomu zabránili, přišli voba na stejnou geniální myšlenku. Půlky plánku prostě spálili a popel rozmetali do Botiče.“

Po tomto ohromujícím prohlášení se rozpoutal sálem řev, vrcholící ve výkřicích: „tahaj nás za fusekli“, „vysadili nás na buk“, „ty nás převezli po paklíku“ jakož i v dalších, mnohem hutnějších citoslovcích, přívalem se hrnoucích na řečníka, jenž si klidně zapaloval vajgla zorky, vyčkávaje utišení.

„Vobsah plánků,“ pokračoval Ferda po chvíli, „dali si šéfové i s těma (...)

(......)