Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
Konec Lojzy Kapouna

V srdci hlubokých hvozdů jirenských, v malém domku u jezera, věznil surový král Podsvětí unesenou Libušku. Před domkem na rybníce kotvil v rákosí neveliký hydroplán, zřejmě ukradený z technického musea na Hradčanech, na jehož trupu byl připevněn maskot, vycpaný přiblblý psíček s vykulenýma očima. Co zamýšlel Kápo, tento běsnící satanáš, jenž tak hravě unikal tisícerým ramenům a chapadlům spravedlnosti, nyní, když žlutý démon Mi-Kota a ostatní podzemní stvůry byly v moci policie?

Tuto otázku kladla si již po sté unesená dívka, sedíc na pryčně v šeré šalandě, kde nebylo ani jediného zrcadla, v němž by si nebohá mohla opravit pocuchanou ondulaci. Vtom zarachotil klíč v zámku, zaskřípěly panty a na zvýšené palandě se zjevil Veliký Kapoun ve svém nejlepším tričku rudě pruhovaném, bezvadně oholen, s monoklem nasazeným s elegancí jen jemu vlastní.

„Nuže, má drahá,“ pravil sladce netvor, sestoupiv svižně s vrzajících schůdků, „doufám, že jste se již umoudřila a neodmítnete ruku slavného a statečného krále Podsvětí.“

„Padouchu!“ vzkřikla dívka vyskakujíc s kavalce, „nechtě mne na pokoji, hnusíte se mi!“

„Však ty si zvykneš, dušinko,“ chechtal se zvrhlík, a vypustiv monokl z oka, vztáhl chlípné pařáty po své oběti.

„Pryč, pryč ode mne, sketo,“ pištěla dívčina, „raděj zemru, než bych byla manželkou loupežníka!“

„Zahrnu tě zlatem a drahokamy,“ sípal rozvášněný vyvrhel, „buď mou a staneš se královnou Podsvětí!“

„Ne, ne!“ zakvičela Libuška, bušíc bělostnýma pěstičkama do uslintaných úst vilníkových.

Vtom zazněl nahoře hluk pádných kročejů. Nemeškaje přidržel zlosyn své oběti k nosu flakónek s koncentrovaným. extraktem pachů akademické mensy. Mámivé výpary zlomily odpor dívčin. Její pohyby zemdlely a z hrdla se draly slabé vzdechy; Oplzlý záblesk radosti kmitl zpustlými panenkami Kapounovými. Políbil mocně krásku na bělostně vymytý zášijek právě v okamžiku, když nahoře ve dveřích stanul stařičký, sivý kněz žižkovské církve viktoriánské.

„Pán s vámi, milé dítky,“ vece dobrotivým, třaslavým hlasem, „přeje si zde někdo býti oddán? Byl jsem sem pozván telefonicky ženichem, panem Kapounem.“

„Nuže dobře, padre,“ vece Al pokorně, „oddejte nás, ctihodný otče, co nejrychleji! Doufám, že nepohrdnete tímto měšcem zlata, jenž budiž odměnou za vaši námahu.“

„Již kvačím, můj synu,“ děl duchovní, plahoče se dolů po dřevěném schodišti.

„Veliká jest radost v nebesích,“ pravil hlasem plným svatého nadšení, „nad ztracenou a opět nalezenou ovečkou. Ve jménu Páně, vzdej se, pse!“

Přitom se zaleskl v jeho ruce pečlivě naolejovaný revolver rozměrů přímo biblických.

Al nenavykl marně tratit času. Náhlým výpadem podmetmo proklouzl mezi rozkročenýma nohama duchovního, a složiv ho krátkým trhnutím za botu, zmizel nahoře ve dveřích. Pále zuřivě z bambitky klopýtal kněz za uprchlíkem, ale když konečně vybředl z temné chodbičky, naplněné štandlíky a jiným harampádím, odlepoval se právě Kapounův hydroplán od hladiny (...)

(......)