Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ
Žižkov miluje a jásá

Výsledek procesu a zvláště pak sympatický dodatek o zrušení prohibice byl žižkovskou veřejností přijat s jásotem, upomínajícím na první dny samostatnosti. Lid všech vrstev, aniž vyčkal parlamentního schválení protiprohibičního zákona, hrnul se s výskotem do ulic, kdež se oddal veselicím, doprovázeným sodovkovými orgiemi. Oslavy se soustředily hlavně do Cimburkovy ulice a přilehlých boulevardů. Tam, stojíce na balkóně vyzdobeném lesem květin a oleandrů, přijímali oba vítězové nad Podsvětím, Bidlo a Clifton, hold vděčného žižkovského národa.

Leč mýlil by se, kdo by byl soudil, že lid žižkovský zneužije nyní nově nabytých svobod a počne nezřízeným požíváním limonádových škodlivin decimovat své zdraví i svůj majetek. Zrušení prohibice nalezlo totiž národ morálně zocelený hlavně zásluhou blahodárného misionářského působení zanícených vyznavačů Posvátného Mandlu, nehledě k té důležité okolnosti, že démonický půvab zapovězeného ovoce, jejž těmto šumivým nápojům propůjčovala prohibice, ztratil nyní mnoho na své záhadné přitažlivosti. Sodovky a limonády rychle zevšedněly. A tak na konci toho vypravování nalézáme občany Spojených států žižkovských zase veselé a hojně tíhnoucí ke zdrojům nápojů připravených z chmele, jak o tom svědčí opět rapidně stoupající úhrnná váha veškerého obyvatelstva.

* * *

Zbývá ještě říci několik slov o dalších osudech hlavních hrdinů tohoto příběhu. Lojza Kápo, eskortovaný mimo území státu a uvězněný na Hradčanech v ponurých zdech Daliborky, smířil se se svým osudem, a vyžádav si od žalářníka starou ohranou jednolampovku, naučil se housti na jednu lampu dojemné písně a usedavé, veselé večery všech stanic Evropy, a krátil si tak dlouhou pustou chvíli, čemuž naslouchal dojatě lid, shromažďující se každého večera pod věží. Bezútěšný život vězně zpříjemňovali mu četní ptáčkové a psíci, kteří pamětlivi jeho štědrosti, navštěvovali každé (...)

(......)