Jaroslav Žák

NA ÚSVITĚ NOVÉ DOBY
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ukázky z knihy

Za těmito dveřmi byl skutečně sám veliký Leneček. Byla to jeho oblíbená komnata a říkalo se jí čínský salónek. Byla smělou kombinací čínské čajovny, jak si ji představuje podnikavý kavárník, pirátské krčmy, kterou zařizoval pražský továrník na matrace podle své dětské četby a budoárku choti velkouzenáře. V této nádheře si hověl tajemný soudruh Leneček zahalený v orientální župan. Seděl u malého stolku, srkal koktajl White Lady a kouřil Chesterfieldku. Naproti němu seděla v pohodlném ušáku s perskými vzory znamenitě konzervovaná osmačtyřicátnice v sobolím kožíšku: ve vlasech leskle černých měla modrou mašličku, kouřila z půlmetrové špičky a upíjela Portské. Byla to paní Gréta Kombercová.

Jiří Leneček, jak z náznaků patrno, byl muž, jenž v okrese kněžehradském tahal za nitky, na nichž poskakovali revoluční bojovníci. Byl to člověk asi čtyřicetiletý, s vysokou, úzkou lebkou, dosud bohatě pokrytou černými kudrnami. Jeho supí nos nápadně připomínal advokáta Huga Lengsfelda, kterýžto pán včas vzal roha v pohnutém roce 1938. Nešlo o podobnost čistě náhodnou. Vidíme, že strana svěřila v tomto okrese revoluční strategii muži nad jiné povolanému. Někdejší případ jistého mladíka, jenž předstíral vyloupení pokladny, dal se od svých kamarádů spoutat a získal tak několik set tisíc předmnichovských korun, proslavil kdysi mladého dr. Lengsfelda, který tehdy onoho mladíka tak říkajíc vysekal. Ten mladík byl teď o deset let starší, ale stejně obratný, parádoval v hlavním štábu strany a mohl se tedy panu Lenečkovi odvděčit.

Hugo Lengsfeld nezahálel v době, kdy opustil vlast a uchýlil se do obchodního velkoměsta, jež od časů Marxe skýtá útulek všem revolucionářům, kteří se chtějí v klidu připravit na vyhození zeměkoule do povětří, nebo jinou takovou převratnou akci. V novém prostředí uplatnil několik bystrých nápadů, z nichž nejgeniálnější byla série československých známek s portréty záhadných vousáčů, která se pro německý vpád už nedostala do oběhu. Skvělá myšlenka vynesla Lengsfeldovi několik tisíc liber a jeho společníkovi, anglickému kreslíři, několik let kriminálu. Pro nedostatek důkazů mohl pak Hugo klidně odcestovat do říše dolarových pirátů, kde se tužil stejně zdatně, jako v Londýně.

Důvěra strany v soudruha Lenečka byla patrně větší, než naopak, protože Jiří, ač vsadil na rudou kartu, měl mimoto bratra v Palestině, který tam vlastnil prosperující továrnu na čokoládu, a tajemníka v Brazílii: ten byl pověřen správou zahraničních aktiv pana Jiřího.

Obdržev na vlastní žádost rodné město jakožto operační území, vybral si za sídliště palác svého bývalého klienta, mýdlového krále Karla Pucháčka, což byl mimo jiné světový mistr nevkusu, a Lengsfeld, potomek pražské obchodnické rodiny, s ním tuto přednost sdílel. V tu chvíli seděl Pucháček na kryté terase amsterodamského hotelu, pohlížel snivě na rozbouřené moře a srkal Bolls, netuše, že jeho někdejší právní zástupce sedí v jeho oblíbeném čínském salónku a stejně labužnicky srká White Lady.