Jaroslav Žák

Po maturitě v roce 1925 na klasickém gymnáziu v Praze studoval Jaroslav Žák v letech 1925-1929 na Filozofické fakultě UK latinu a francouzštinu. Poté absolutoriu vyučoval na středních školách v Čechách i na Slovensku. Nejdéle působil na gymnáziu v Jaroměři.

Po 2. světové válce působil Jaroslav Žák jako spisovatel a scénárista Čs. státního filmu a stal se spisovatelem z povolání. Po únoru 1948 byl však jako nežádoucí autor (za politické satiry otiskované ve Svobodném slově, např. divadelní satira Čistka - 1947) umlčen, byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů. Deset let nesměl publikovat, překlady a drobnou publicistiku uveřejňoval pod cizími jmény.

Žák je autorem humorně laděných příběhů z prostředí trampského, školního a sportovního. Literární dráhu zahájil ve spolupráci s malířem Vlastimilem Radou třemi parodiemi, ve kterých s laskavým humorem ironizuje bezduché napodobování života trampů podle brakové četby (Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich   - 1930, Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české   - 1933) a gangsterskou a kriminální četbou (Z tajností žižkovského podsvětí   - 1933). V pozdějším souborném vydání byly parodie nazvány Bohatýrská trilogie (1959). Ze studentského humoru čerpají prózy Študáci a kantoři   (1937) a Cesta do hlubin študákovy duše   (1938), založené na myšlence věčného boje studentů s profesory odtrženými od života. Obě prózy se staly podkladem pro filmové zpracování, první i pro zpracování divadelní. V době války tvořil tematicky uspořádané sbírky povídek (Vydržte až do finiše - 1939 aj.), některá politicko-satirická díla vyšla až po roce 1989 (Ve stínu Kaktusu - 1990, Konec starých časů - 1991, Na úsvitě nové doby - 1993).

Jaroslav Žák zemřel roku 1960 v Praze.