Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ráj

Předmluva k prvnímu vydání

Podávaje třetí část veliké básně obecenstvu, nemohu se ubrániti, bych nepronesl několik poznámek o celém díle i o svém stanovisku u překládání.

„Božská komedie“, kniha mnohotvárná a hluboká, zrcadlo celé civilisace středověké, nám dnes tak vzdálené a cizí, obdivována davy, čtena jen vyvolenci, od jedněch za politický pamflet, od jiných za jakousi summu bohomluvectví scholastického považována, byla v očích překladatele vždy a ve všem jen velkou, zářící poesií. Stránky náboženské a kulturní, ač důležitost jich překladatel zná i oceňuje, jevily se mu vždy teprvé v řadě druhé; hlavní pozornost jeho směřovala, vždy k tomu, aby poetické skvosty díla tohoto co možná stejným leskem svítily v mluvě domácí. Nebo čím by byla bez poesie celá báseň? Ničím jiným než bizarní směsicí nechutné dnes učenosti a snůškou podivných dát a fakt, ne valně se lišící od „Pokladu“ mistra Danteova Brunetta Latiniho neb od pověstné Acerby, jeho prvního odpůrce Cecca d’Ascoli. Jen pravá, velká poesie zachránila bizarní tuto koncepci velkého Florenťana, i přirozeno tedy, že překladatel, básník sám, zase nejvíce ku stránce poetické přihlížel, maje za to, že ona jest to věčné, co zůstane.

Však co je „to věčné“ v poesii vůbec a v Danteově zvláště?

Dlouholetým zabýváním se s básníkem a poesií, shledal jsem, že jen to, co lidské jest. Jen to, co rozechvěje struny srdce lidského i po staletích, jen co prošlo duší vřelou a srdcem hlubokým, co analogií vzbouzí v cizí mysli ohlas stejného utrpení, stejné lásky, stejné resignace, stejné touhy po klidu a pokoji. A že Dante byl ve chorovodu básníků středověkých první, jenž kovovou strunou svou dovedl dáti výraz celé této stupnici lidského života, jeho plesu a bolu, jeho strádání i naději, jeho hledání pravdy, i jeho vítěznému jásotu, že uměl dáti tomu všemu výraz tak mocný, až vryla se slova jeho blesky v mysle potomstva: v tom vidím velkost jeho básně a význam jeho jména. V tom je on vskutku první moderní básník, nebo jeho poesie v základním jádru svém jest ryze lidská, a kdybychom vyloupli z obrovské stavby celku jednotlivá místa poetická, ať již vášnivé apostrofy neb elegické kontemplace, ať kouzelné popisy scenerií přírodních, ať symbolické rozhledy dějinami, teprve by zjevno bylo, jaký eminentně moderní duch byl zde stísněn pod olověnou kápí středověké scholastiky a mythologického aparátu. A toto, co lidským nazývám, co jest vlastním jádrem každé pravé poesie, to jediné dodává té neúmorné svěžesti básni Danteově, že stejně čísti se dá v době Tomáše jako v době Darwinově, že suchopárem rozjímání scholastických čtenář neunaven spíše podrážděn spěchá k známým místům, zkad vytryskne náhle zdroj této lidské poesie nebeskou manou osvěžující a posilňující jej na další pouti. Tato „lidská“ struna to jest, co vzbouzí tu nesmírnou lásku k básníkovi v čtenářích všech národů a vyznání náboženských, nebo člověk vždy a ve všem člověku opět jest nejbližší.

S tímto těsně souvisí druhá stránka (...)

(......)