Dante Alighieri

Pět let po smrti Beatrice se Dante oženil s Gemmou Donatiovou a měl s ní čtyři děti. Kromě psaní literatury a učených spisů byl Dante také značně politicky činný, účastnil se několika bitev, působil v městské radě Florencie a vykonával různá diplomatická poslání. Kolem roku 1300 se dostal do sporu dvou florentských stran - Bílých (Cerchiů) a Černých (Donatiů), k nimž sám patřil. Černí zvítězili a své největší protivníky včetně Danta odsoudili k vyhnanství a „smrti ohněm“, padnou-li živí do rukou Florenťanů.

Básník pak putoval křížem krážem Itálií celých 15 let; pobýval v Arezzu, Bologni, Padově, na dvorech vlivných přátel. Snad tato zdánlivě nekončící pouť, během níž se setkával s celým panoptikem postav italského středověku, mu vnukla myšlenku, jak pojmout velkolepé dílo, jímž chtěl svou lásku oslavit způsobem, jakým žádná žena nebyla nikdy oslavena. Obě první desetiletí 14. století jsou ve znamení Božské komedie, ve které básník vylíčil cestu Peklem a Očistcem, kam jej doprovázel antický básník Vergilius. Nejpůsobivější je bezesporu Peklo (dokončeno roku 1308) se svými devíti kruhy a fantaskními vizemi. V Očistci (dokončeno roku 1312) Dante mimochodem spatří i našeho krále Přemysla Otakara II., Václava II. i Rudolfa Habsburského (je zajímavé, že po Itálii a Francii Dante věnoval nejvíce veršů českým zemím). Ve třetí části pak dospěje do Ráje (dokončeno roku 1318), kde se setká s milovanou Beatricí a prochází s ní devíti sférami, až konečně dosáhne světla, sídla Boha a blažených.

Božská komedie, která shrnuje veškeré středověké vědění i postoje člověka oné doby. V žádné jiné epoše se nepodařilo vytvořit dílo tak celistvé, jež by bylo dokonalým obrazem doby, a zároveň vykazovalo tak skvělé literární kvality. Základní myšlenkou je cesta člověka z nepravosti a hříchu k poznání pravých životních hodnot a Boha.