Petr Bezruč

V Brně začal Bezruč pracovat u Zemského výboru a od roku 1889 se stal pracovníkem na poště. Následně roku 1891 byl přeložen na poštu do Místku. V tuto dobu se začal stýkat s kroužkem bohémských přátel, prožil tu také dvojí milostný vztah. Roku 1893 se Bezruč vrátil do Brna. Na přelomu století vážně onemocněl plicní a nervovou chorobou. Bezruč byl za války půl roku vězněn pro pozdezření z velezrady (údajně napsal protistátní báseň do jednoho emigratského časopisu, což bylo nakonec vyvráceno).

Bezruč zůstal pracovníkem nádražní pošty až do roku 1928, od roku 1939 pak žil samotářským životem v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl jmenován národním umělcem. Petr Bezruč zemřel roku 1958 v Olomouci.

Bezruč publikoval jedinou sbírku Slezské písně, jeho básně se nicméně staly jedním z hlavních a stále živých pramenů české moderní sociální poezie 20. století. Bezručovy básně jsou drsné a dramatické, jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku, svým dramatickým patosem a symbolikou přerůstají až do podoby lidového mýtu. Slezské písně vznikaly dlouhá léta a obsahují básně z různých období autorova života. K vyjádření svých myšlenek zvolil Bezruč nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem, a to baladu. Tento epický útvar přivedl Bezruč k novému vývojovému vrcholu v naší poezii. Bezručovo hlavní dílo získalo velký ohlas nejen doma, ale také v zahraničí. Slezské písně byly přeloženy do mnoha jazyků. Kromě této sbírky byl Bezruč autorem i milostné lyriky a reflexívních veršů o smyslu života. Napsal také několik povídek.