Zdeněk Šmíd

Zdeněk Šmíd se narodil roku 1937 ve Kdyni na Domažlicku rodině drobných zemědělců. Vystudoval gymnázium v Domažlicích (1955) a poté dvouletou Vyšší pedagogickou školu v Plzni (obor ruština; 1958). Dálkově vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě UK v Praze (1972). Působil jako učitel na základních školách, později jako středoškolský profesor.

V letech 1985-1986 Zdeněk Šmíd krátce pracoval jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. V letech 1991-1996 působil v redakci plzeňské Nové pravdy, koncem osmdesátých let se pak rozhodl pro svobodné povolání spisovatele. Natrvalo se usadil v Praze.

Zdeněk Šmíd začínal jako autor krátkých próz a především publicistických glos s pedagogickou a sportovní tematikou, jíž zůstal věrný i ve svých románech a novelách. Hlavními autorovými tematickými okruhy jsou však příroda, lesáctví a vodáctví. Zdeněk Šmíd je jedním z nejoblíbenějších prozaiků mezi mladšími čtenáři, kteří oceňují akčnost, dějové zvraty, humor a vyprávění anekdotického rázu.

Šmídovým nejslavnějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha Proč bychom se netopili, aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách, v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na Slovensku, bylo přijato stejně vřele. Na konci 90. let se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou; další tři pokračování (s „proč bychom se…“ v podtitulu) jsou beletrizované cestopisy ze Skandinávie, severní Afriky a střední Ameriky. Ty už však takový úspěch neměly.

Šmíd rovněž napsal (zejména po roce 1989) řadu románů inspirovaných česko-německými vztahy v českém pohraničí před a po druhé světové válce (Lesk a bída čekání, Trojí čas hor, …); román Cejch byl příznivě hodnocen literární kritikou a v ústeckém Činoherním studiu zdramatizován jako Les divokých sviní.