Mark Twain

Mládí prožité na řece Mississippi, kde se Twain živil jako lodivod (odtud pochází jeho pseudonym, “značka dvě” při měření hloubky vody) ovlivnilo hlavní linii jeho tvorby, představovanou tzv. mississippskou trilogií: autobiografickou prózou Život na Mississippi, která položila základy americké regionální literatury, a dvěma romány o dětech, Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Zejména poslední jmenovaný román přerostl rámec dětské četby a stal se působivým vyprávěním o Američanech, akcentujícím hlavní společenské problémy (rasovou otázku, násilí atd.) a stavějícím nově téma úniku ze stísňujících provinciálních poměrů. Toto téma se objevilo u Marka Twaina již dříve, při jeho pouti na Divoký západ, do Nevady a Kalifornie v době tzv. zlaté horečky (Jak jsem se protloukal). Zde leží i kořeny jeho vypravěčského umění, které uplatnil v lidových historkách (absurdní a groteskní tall story) ze zlatokopských táborů (Proslulý skákavý žabák z okresu Calaveras).

Další významnou oblastí jeho literární činnosti byla publicistika; proslul jako novinář v San Francisku (ve 2. pol. 60. let.) a jako autor cestopisů (Našinci na cestách). V 70. letech se stal satirikem americké společnosti (román Pozlacený věk, spolu s Ch. D. Warnerem, a fantastická próza Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše). Mnohé satirické prózy vyšly až posmrtně koncem 30. nebo i v 60. letech 20. stol. (česky vyšel výbor Dopisy z planety Země). Tón těchto próz je patrný i v pozdních dílech, zejména v novele Muž, který zkorumpoval Hadleyburg a v pesimistickém alegorickém románu Záhadný cizinec o lidské neschopnosti vzdorovat zlu.

Poslední roky jeho života ovlivnily osobní tragédie (přišel o ženu i o obě dvě dcery). Mark Twain zemřel ve věku nedožitých pětasedmdesátin v Reddingu (stát Connecticut).