Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Jak na vše strany zraky svoje točím, bych prohled’ boží les ten hustý, živý, jenž nového dne záři tlumil očím, Bez váhání břeh minul jsem a snivý šel krajinou pozvolna, kolem země vstříc zevšad voněla mi, konejšivý A sladký vzduch, jenž nemění se, ke mně vál blíž a blíž na skráň mou dech svůj skládal, ne silnější než vítr, když vlá jemně. A tichou hudbou do listů se vpřádal, jež s chvěním se všech stran se ukláněly tam, svaté hory kam první stín padal. Však přílišně se přec tak nezachvěly, že v jejich vršcích ptáci spiti jasem by na chvíli se v písni zamlčeli; Leč v plné veselosti zvučným hlasem čas ranní opěvali v listů skrýši, jež sladkým jejím rýmům byly basem. Od větve k větvi jako v lesní tiši to šumí jak na břehu u Chiassi, Eola ústa Sciroccem když dýší. Již v starý les ten, v různé tyto hlasy, krok volný zanes’ mne, že jenom stěží jsem rozeznat moh’, kam jsem vstoupil asi. V tom před nohami, hle, mi potok běží, jenž k levé straně vlnkami hrál v býlí tam skláněje, co rostlo na pobřeží. Nejčistší vody kalnými by byly s tou srovnány, jež byla bez přísady, a vždy by v sobě různé látky kryly, Ač celá tmavá zvolna teče tady ve stínech, které nemůž’ proniknouti ni luna, slunce světla vodopády. Nechť nohy moje ustaly zde v pouti, zrak pátral dále za tu řeku v snění, ty svěží nivy touže postihnouti. Tam zjevila se, (jako překvapení když stihne nás, že podivením zcela v nás každé jiné zhasne pomyšlení), Mně paní krásná, sama šla a pěla, květ za květem trhala bez přestání, kterými kryta její cesta celá. „Na lásky paprscích, ó krásná paní, jež hřeješ se, mám věřit obličeji, jenž svědkem srdce bývá? Ó kéž sklání Se cesta tvoje ke mně, nad peřeji té vody (děl jsem) bych moh’ rozuměti, co čarovně tak tvoje ústa pějí. Mně Proserpinu voláš do paměti, kde byla, jak jí bylo, když ji matce a jí máj vzali osudové kletí.“ — Jak v tanci dívka otáčí se hladce, že zdá se skoro ve některé době, že země nedotýká se, tak sladce Na červených a žlutých kvítků zdobě se otočila ke mně jako panna, jež v studu sklání cudné oči obě. Mé prosbě ihned otevřena brána; tak přišla blíž, až sladkých tonů vnada i s obsahem mnou byla pojímána. Když byla tam, kde vlhkých travin řada ve krásných vlnek chladné lázni stála, zrak pozvedla, zkad blaho na mne padá. Tím žárem, tuším, druhdy sotva vzplála Venuše brva, když raněna synem přes obličej svůj lásky milost ždála. Na pravém břehu druhém smavým kynem víc květin trhala, jež tato země bez setby rodí na tom břehu stinném. Tři kroky přes řeku jen měla ke mně. Proud Hellespontu, jímž se Xerxes brodil, (tu uzdu každé pýchy, řvoucí temně) Tak nenáviděl Leander, když vodil jej od (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky