Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE - RÁJ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv sedmnáctý

 Ku Climeně jak nedočkavý přišel,
 jenž otce neústupné k synům dělá,
 by pravdu pomluv proti sobě slyšel:
 
 Tak já jsem činil, cítil to bdělá
 má Beatrice i ta lampa svatá,
 jež k vůli mně dřív z místa svého sjela.
 
 I řekla: — „Přání tvého zoře vzňatá
 kéž vyjde z tebe, a nechť duše tvojí
 má pečeť na sobě, co vyjít chvátá.
 
 Ne vědomosti naše řečí svojí
 bys rozšířil, leč abys žízně plání
 se učil hlásiti se k vláhy zdroji.“ —
 
 — „Můj drahý kmeni velký ve poznání!
 Jak člověk zří, že jednom ve trojhranu
 dvoum tupým úhlům nelze míti stání,
 
 Své oči v onu obraceje stranu,
 kde bod, kterému vše jest přítomností:
 tak nahlédáš ty v budoucnosti bránu;
 
 Když s Virgilem jsem kráčel v společnosti
 ku oné hoře, která duše léčí,
 i v hlubinu, jež zatracence hosti,
 
 O příštím žití svém já těžké řeči
 tam uslyšel, ač dosud okovaný
 se bouře nelekám i sebe věčí.
 
 Mé žízni by se dostalo té many,
 bych znal svůj osud příští, nebo zdá se,
 že méně poraní šíp předvídaný. —“
 
 Tak děl jsem k světlu, které v krátkém čase
 dřív se mnou mluvilo, jak chtěla Bice,
 své přání ve svém zjevil jsem mu hlase.
 
 Ne v hádankách, k nimž nebývalo klíče,
 jež dříve bláznům byly hříšnou sítí,
 než Beránek sňal smrtí svou zlé chtíče,
 
 Leč jasně, stručně a v latině zníti
 jsem slyšel řeč otcovské lásky tady,
 jak zahalena ve svůj úsměv svítí:
 
 — „Říš nahodilých věcí, jejichž řady
 nad knihu látky vaší nesahají,
 jest v oku věčném celá a bez vady.
 
 Ty nutnými však tím se nestávají,
 tak málo jako okem, v němž se zhlíží,
 plující řekou člun, s nímž vlny hrají,
 
 Jak varhan sladký souzvuk v sluch se plíží,
 tvůj příští osud před tebou zřím státi,
 když oko mé se v božský zrak ten hříží.
 
 Jak Hippolyt se musil z Athén bráti
 pro macechy zlé podlé nevražení,
 ty musíš Florencii s bohem dáti.
 
 To připravuje se, tam cílí chtění,
 ten provede to, jenž to v mysli chová
 tam, Kristem kupčit kde jest věcí denní.
 
 Že vinen jest, kdo trpí, lidská slova
 vždy shledají, však boží pomsty chvíle,
 by pravdu zjevila, své tresty schová.
 
 Ty opustíš své všechny věci milé
 i nejdražší, to první rána smutná,
 jíž vyhnanství luk nechybí se cíle.
 
 Ty zkusíš, cizí chléb jak slaně chutná
 a cizí schody nahoru a dolů
 jak šlapati, je věru cesta rmutná.
 
 A co tvé páže nejvíc ztíží v bolu,
 zlá bude společnost a pošetilá,
 s kterou se octneš v údolí tom spolu,
 
 Jež nevděčná a cele zhovadilá
 se proti tobě vzbouří, v krátké době,
 by jejich, ne tvá skráň se zkrvavila.
 
 Jich jednání dá důkaz o jich zlobě
 tak brzy, že tvá sláva v tom jen dřímá,
 svou stranu utvořiti samu sobě.
 
 Co první skryt a hospoda tě jímá
 dům velkého Lombarda, na (...)
(......)