Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Jenž všehomírem hýbe, toho sláva vše proniká, víc tady září svojí a jinde méně zjevnější se stává. Já v nebi, v němž se nejvíc světla rojí, byl, věci zřel jsem, o nichž dáti zvěsti, kdo odtamtud se vrací, neobstojí. Neb u cíle své touhy, všeho štěstí, duch člověka se v takou hloubku noří, že vzpomínka zpět nemůže se vznésti. Co z říše svaté v upomínek moři jak poklad moje duše zachovala, ať nyní látku mojí písně tvoří! Ó dobrý Apolle! kéž by se stala tvé síly vásou duše v slední dílo, by stihla milý laur tvůj, po němž vzplála! Jho jedno Parnassu mi dostačilo až dosud, dvou teď třeba míti budu na zápasišti, jež mi ještě zbylo. V má ňadra sestup, dýchej zas v jich půdu, jak učinils, Marsya ve zápasu když vytáhl jsi z pochvy jeho údů. Ó sílo božská, tak-li mému hlasu zde přispěješ, že stín blažené říše, jak v hlavě zbyl mi, zjevím všemu času; K drahému stromu dej ať kročím tiše a listím věnčím se, jak zasluhuje má látka i tvůj dech, jenž ve mně dýše! Tak zřídka, otče, dlaň svou natahuje Básník neb Císař tomto po lupení, (jen podlost lidských snah to osvědčuje!) Že Delfickému bohu k potěšení by Penejské to listí mohlo býti, jen v jednom srdci budíc roztoužení. Žár veliký se z malé jiskry vznítí: snad lepším zapěje kdos po mně hlasem, by Cirrha jemu v odvet mohla zníti! Ze různých ohnisk světa lampa jasem se jeví smrtelníkům; z toho ale, v tři kříže čtyři kruhy kde zřím s žasem Se pojiti, tam vzchází v záři stálé v hvězd lepších družině, dle svého zvyku se v světa vosk vtiskujíc dokonale. Ten slunce stav tam čelil k jitra vzniku a tady v noc, tam koule v světle byla a naše ve tmě. V tomto okamžiku Se v levo Beatrice obrátila a v Slunce přímo zřítelnicí zřela. Tak orlí sotva kdy se v jas ten vpila. A z prvního jak paprsku se dělá zas druhý vzcházeje a k výši spěje, jak poutník, který po návratu želá: Tak jejím činem též můj čin se děje, neb zrakem v mysl přešlo to a déle jsem v slunce patřil než dle obyčeje. Na místě, které darem Stvořitele jest člověku, spíš snesou smysly věci, k nimž nelze tady obrátit se směle. Ne dlouho tak jsem snes to, ale přeci tak dlouho, až kol jiskrami vše hrálo jak železo, když vyjde žhavé z peci. Jak přibyl by den ke dni, mně se zdálo, neb jakby toho, jenž to může, vůlí na nebi slunce vedle Slunce stálo. Výš zraky Beatrice výš se pnuly ku věčným kruhům a mé oči na ni se odvrácené od nich pevně snuly. Tím pohledem jsem cítil uvnitř plání, jež Glaukos zažil, soudruh mořských bohů když po traviny stal se ochutnání. Vyjádřit vytržení nemá vlohu zde lidské slovo; příklad těm (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
