Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Tak tedy v tvaru bílé, zářné růže mně zjevila se armáda ta svatá, již krví Kristus snoubil sobě úže. Leč tlupa, která v letu blahém vzňatá zříc pěje slávu Toho, který nítí v ní lásku s dobrotou, jež vrchovatá, Jak hučící roj včel pospíchá v kvítí, hned pelem obtížit se, hledá práci, a hned se opět v sladké dílo řítí, Tak v obrovské té květině se ztrácí, již tolik listů zdobí, a pak spěje tam, kde vždy její Láska dlí, se vrací. Na tváři všem se živý oheň chvěje, pár křídel zlatých, vše pak jiné bílé, že v kráse také sníh se nezaskvěje. Od stopne k stupni v květině tu čile jak nesli se, mír s žárem roznášeli, jichž nabyli u nejvyššího cíle. Leč tíseň perutí, jež kol se chvěly, tož mezi květem, mezi nebes výší, ta zření netlumila ni lesk skvělý; Neb svaté světlo všehomíra říší vše proniká, jak zásluha kde kyne, že v odpor jemu pranic nepřispíší. Ta obec v tiši jisté, pohostinné, tak plna starých jako nových tvorů, svůj zrak i lásku v jediný bod šine. Ó trojí světlo, planouc v jejich zoru v jediné hvězdě, jež je všecky zkájí, ó pohleď na náš život plný sporu! Když barbaři, již doma jsou v tom kraji, jejž Elice svou září denně jímá, ve víru za synem, jejž kochá v taji, Se žasem třásli, hrdé stavby Říma, když zřeli s Lateranem, pokud čníval nad všecka díla lidí; což já, mdlýma Jenž očima se z lidského teď díval ku božskému, jenž z času do věčnosti a z Florencie v obec ctnou jsem splýval, Ký úžas teprv duše moje hostí! Ba, mezi žasem, plesem, neviděti a neslyšet, mi bylo líbezností! A jako poutník jme se rozhlížeti po chrámu, k němuž za svým slibem kráčel, a doufá, jak vše bude vyprávěti: Tak světlem bloudě, jehož lesk mne smáčel, já nechal po stupních své těkat zraky, jichž let se k výši, dolů, kolem stáčel. Já viděl tváře a v nich lásky znaky, v nich cizí jas a vlastní usmívání a posuňky, jež plné ctnoty taky. Tvar celý Ráje se již znenadání v mém oku objevil, jež těkající se v žádnou částku pevně neuklání; A proto s tužbou nově hárající jsem obrátil se rychle k paní svojí, by srovnala mé spory zápasící. Kdos jiný odvetou mou touhu kojí; já tušil Beatrici a zřel kmeta, jenž stál tu v těchto oslavených kroji. Po tváři jeho, v jeho zraku zkvétá ples dobrotivý, posuňky měl vlídné, jak něžný otec. Hned s rtů mojich slétá: „Kde jest má paní?“ v řeči málo klidné. On: „Přání tvoje bych přivedl k cíli, mne slala z místa mého; ji zrak zhlídne, Když v kruhu třetím trochu dál se schýlí, od stupně nejvyššího, v křesle zase, jež její zásluhy jí ustrojily —“ Bez odvety již můj zrak pozvedá se; ji zřel jsem, korunu kol sebe měla, svit (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky