Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE - RÁJ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv šestý

 — „Co Konstantin let orla svého zvrátil,
 že proti běhu nebe spěl, s nímž pílil,
 jda za dědem, jenž Lavinii schvátil:
 
 Pták Boží na kraj Evropy se schýlil
 a vydržel tam dvě stě let a déle,
 hor soused, z kterých nejprve v svět cílil.
 
 Pod stínem svatých křídel svojich bděle
 svět řídil celý, z ruky v ruku vlády,
 až pak ji moje ruka chytla směle.
 
 Jsem Justinian, císař byl jsem, rady
 pralásky pamětliv z našeho práva
 jsem vyňal přílišnosti a vše vady.
 
 Než na to dílo pomýšlela hlava,
 já věřil v jednu přirozenost Krista
 a víra tato zdála se mi pravá.
 
 Leč Agapetus, duše svatá, čistá
 a vrchní pastýř, ved mne k pravdě zase,
 mne obrátila jeho slovy jistá.
 
 Já věřil mu; co znělo v jeho hlase,
 teď jasně vidím, jak ty v každém sporu
 i klam i pravdu rozeznáváš v jase.
 
 Když kráčel jsem tak podle církve vzoru,
 Bůh ráčil k velkému mne nadchnout dílu,
 já celý vzdal se jemu beze vzdoru.
 
 Já Belisaru svěřil vojska sílu,
 a nebes ruka tak jej provázela,
 že klidný být, jsem nebyl na omylu.
 
 Tak první otázka mou řečí celá
 je zodpovídána, však obsah její
 mne nutí, aby dále řeč má zněla,
 
 Bys věděl, jakým právem smělci chtějí
 se protiviti znaku posvátnému,
 když zmocňují se ho, neb v boj s ním spějí.
 
 Svou ctností stal se vzácným světu všemu,
 to zříš, od smrti Pallanta, ve mžiku
 kdy umíraje panství své dal jemu.
 
 Víš, že pak v Albě přes tři sta let v zvyku
 měl hnízditi až do onoho času,
 když proti třem vzplál boj tří zápasníků.
 
 Těm, Sabinek co uloupili krásu,
 čím byl, ty víš, až k Lukrecie bolu
 zmoh’ sedmi králi kol vše ve zápasu.
 
 Víš, Římany jak nosen ku vrcholu,
 spěl Pyrrha s Brennem, zbil i knížat davy,
 též v boji se spojenci jich měl školu.
 
 Tu Quinctius, dle zanedbané hlavy
 jenž zván, s Fabii Torquatus, a smělí
 též Deciové, jež ctím, došli slávy.
 
 Pak Arabů pych skrotil zdivočelý,
 jenž přihrnuli se za Hannibalem
 přes Alpy, Pád kde zdroj má rozkypělý.
 
 S ním Scipio spěl ve triumfu stálém
 i Pompej, oba mladí, až to horu,
 pod níž ty zrozen, naplnilo žalem.
 
 V čas, v kterém nebe světa po obzoru
 dle svého způsobu slasť síti chtělo,
 vzal z vůle Říma Cesar jej bez sporu.
 
 Od Vara k Rýnu co se pod ním dělo,
 zřel Isar s Erou, zřely vlny Seiny
 i každý dol, jímž vodstvo Rhóny spělo.
 
 Pak v divý let se pustil od Raveny,
 přes Rubikon se takým letem řítil,
 že řeč i péro jsou zde beze ceny.
 
 Do Španělska se potom v běh rozlítil,
 spěl k Durazzu, zvítězil u Farsalu,
 až horký Nil sám nad tím bolest cítil.
 
 Zřel Simois s Antandrem v pouště palu;
 zkad vzlét’, i místo, Hektor kde spočívá,
 a k Ptolomea škodě vzlét’ a žalu.
 
 Ku Jubovi jej bleskem mysl chtivá
 dál hnala, pak (...)
(......)