Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2
JAK TOMU BYLO SE SOUDNÍM RADOU

Bylo už pozdě; soudní rada Knap, zahloubán v myšlenkách do doby krále Jana, chtěl domů, a teď to s ním dopadlo tak, že si místo svých přezuvek obul přezuvky Štěstěny a vykročil v nich do Östergade; kouzelnou mocí přezuvek se však dostal do doby krále Jana, a proto také šlápl rovnou do kluzkého bláta na ulici, ježto tenkrát ještě nebylo dláždění.

„To je hrozné, co tady je bláta!“ povídal soudní rada. „Chodník zmizel a lucerny zhasly.“

Měsíc dosud nevyšel nad domy, vzduch byl kromě toho dosti hustý, že kolem dokola pokrývala všechno tma. Na nejbližším rohu visela ovšem před mariánským obrazem lucerna, ale tohle osvětlení nebylo k ničemu a soudní rada si také světla povšiml, teprve až stál těsně pod lucernou a zpozoroval malovaný obraz s matkou a děťátkem.

„To je jistě umělecký obchod, kde zapomněli sundat na noc štít,“ pomyslil si.

Kolem šlo několik lidí v kroji oné doby.

„Pane, ti vypadají! Ti jdou jistě odněkud z maškarády!“

Náhle zazněly bubny a píšťaly a objevilo se jasné světlo pochodní; soudní rada se zastavil a viděl, jak se kolem ubírá podivný průvod. Vpředu kráčel celý oddíl bubeníků, kteří zacházeli nadmíru zručně se svým nástrojem, za nimi pochodovali zbrojnoši s luky a kušemi. Nejvznešenější osobou v průvodu byl muž duchovního stavu. S údivem se rada tázal, co tohle znamená a co to je za muže.

„To je sjaellandský biskup,“ ozvala se odpověď.

„Panebože, co se to s biskupem děje?“ povzdychl si soudní rada a zavrtěl hlavou, vždyť tohle docela určitě biskup nebyl. Když o tom tak hloubal a nepohlédl vpravo ani vlevo, prošel Östergade a kráčel přes náměstí Höibroplads. Most k Zámeckému náměstí nebylo nikde vidět, jenom neurčitě poznával soudní rada bahnitý břeh řeky, až konečně se dostal ke dvěma mužům, kteří tam čekali se člunem.

„Chcete na druhou stranu, na ostrov?“ ptali se ho.

„Na ostrov?“ divil se soudní rada, který nevěděl, v jaké se to octl době. „Chci na Christianshavn do Torvegade!“

Muži na něho pohlédli.

„Jenom mně řekněte, kde je most!“ povídal soudní rada. „To je strašné, žádná lucerna tady ani nesvítí a je tu bláta, jako kdyby člověk šel močálem.“

Čím déle s převozníky mluvil, tím méně jim rozuměl.

„Já té vaší hatmatilce nerozumím!“ vybuchl nakonec rozzlobeně a obrátil se k nim zády. Most nemohl najít, zábradlí tam také žádné nebylo! „Tady to vypadá, to je úplný skandál!“ řekl rada. Ještě nikdy neměl horší mínění o své milované době než tohoto večera. „Myslím, že si vezmu drožku,“ řekl si v duchu. Ale kde vůbec byly drožky? Nikde žádnou nespatřil. „Musím zpátky na Kongens Nytorv, tam jistě bude nějaká stát, jinak se nedostanu do Christianshavnu do smrti.“

Zamířil tedy k Östergade a skoro ji už celou prošel, když se objevil měsíc.

„Pro Pána Boha, co to tady postavili za monstrum?“ podivil se, když spatřil Východní bránu, která v oněch dobách stála na konci Östergade.

Konečně našel v bráně dveře a těmi se dostal na místo, kde je dneska náměstí (...)

(......)