Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3
DOBRODRUŽSTVÍ PONOCNÉHO

„Podívejme, tady leží docela pár přezuvek,“ řekl ponocný. „Ty patří jistě poručíkovi, co bydlí nahoře. Jsou tady zrovna před vraty.“

Rád by byl ten počestný muž zazvonil a přezuvky odevzdal, neboť v domě bylo ještě světlo, nechtěl však budit poručíkovy sousedy a proto od svého úmyslu upustil.

„Když si člověk takové boty obuje, jistě mu v nich je docela příjemné teplo,“ povídal. „Mají takovou měkkou kůži!“ Padly mu jako ulité. „Jak je to na světě směšně zařízeno! Teď by si poručík mohl pěkně lehnout doma do postele, ale kdepak! Chodí si po pokoji! Je to šťastný člověk! Nemá ani ženu ani kupu dětí, každý večer se dostane do společnosti. Kéž bych se stal jím, to bych byl věru šťastný člověk.“ Když toto přání vyslovil, přezuvky uplatnily svoji kouzelnou moc a ponocný se proměnil v poručíka i s jeho myšlenkami. Stál nahoře v pokoji a držel v ruce růžový list papíru, kde byla napsána báseň, jejímž autorem byl sám pan poručík. Neboť kdo nebyl za svého života ani jednou naladěn k básnění! A když si člověk takové myšlenky zapíše, vznikne báseň. Na papíru bylo napsáno:

 

BÝT BOHAT

 

„Být bohat!“ modlil jsem se nejednou,

když byl jsem ještě malým klučinou.

Být bohat, byl by ze mne důstojník,

na šavli, uniformu bych si zvyk.

I přišel čas, a já byl důstojník,

leč bohatý jsem nikdy nebyl, ba ne!

Tys přál mi, Pane!

 

Jarý a mlád, já často sklidil vděk:

od sedmileté dívky polibek,

jsa bohat na pověsti, na báje,

leč jinak ani groše nemaje.

Dítě však čekalo jen na báje…

Tehdy jsem bohat byl – ne zlatem, ba ne!

Ty víš to, Pane!

 

„Být bohat!“ v modlitbě mé zní i dál:

tu sedmiletou bys už nepoznal,

jak krásná je, jak milá ve zmatku…

Kdyby jen srdce mého pohádku

chápala, vše by bylo v pořádku.

Já chudý jsem však. Smím si troufat? Ba ne!

Jak ty chceš, Pane!

 

Být bohat útěchou a klidem vlást,

na papír nevypsal bych svoji strast!

Ty, milá, umíš-li mi rozumět,

čti toto jako báseň z mladých let…

Či líp by bylo nechápat mých běd?

Já, chudý, směl bych v něco doufat? Ba ne!

Jí požehnej však, Pane!

 

Ovšem, takové verše píše člověk, když se zamiluje, ale rozvážný muž je nevydá nikdy tiskem. Poručík, láska a chudoba, to je trojúhelník, nebo lépe polovina kostky Štěstěny, která se rozbila. Takhle to cítil i poručík, a proto položil hlavu na okenní rám a zhluboka si povzdychl:

„Chudý ponocný na ulici je daleko šťastnější než já. Nezná to, čemu já říkám nedostatek, má svůj domov, ženu a děti, které pláčí, když ho něco tíží, a těší se z jeho radosti! Byl bych mnohem šťastnější, kdybych se v něho tak mohl proměnit, protože je šťastnější než já!“

V témže okamžiku se ponocný změnil zase v ponocného, neboť jenom kouzelná moc přezuvek Štěstěny způsobila, že se stal poručíkem, ale jak jsme viděli, byl jako poručík ještě méně spokojen než dříve a nakonec si jenom přál, aby se zase stal tím, kým původně byl. Ponocný byl tedy opět ponocným.

„To byl ošklivý (...)

(......)