Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OLE ZAVŘIOČKA

 

 

Na celém světě není nikdo, kdo by znal tolik příběhů jako Ole Zavřiočka. Ten, panečku, dovede vyprávět!

Takhle pozdě zvečera, když děti sedí ještě docela způsobně u stolu nebo na své stoličce, přicházívá Ole Zavřiočka; našlapuje po schodech docela tichounce, neboť chodí jen v punčochách, otevře naprosto neslyšně dveře a šup! – vstřikne dětem sladké mléko do očí, maličko, docela maličko, ale přesto vždycky tolik, aby neudržely oči otevřené a aby ho proto neviděly. Připlíží se až těsně k nim a dýchne jim slabounce do týlu. A hned jim hlava ztěžkne, ach ano! Ale vůbec to nebolí, vždyť Ole Zavřiočka to myslí s dětmi dobře, přeje si jenom, aby byly klidné, a klidné jsou nejspíš, když se dostanou do postele. Musí být tiše, aby jim mohl vyprávět příběhy. – A když už děti spí, přisedne k nim Ole Zavřiočka na postel. Je pěkně oblečen, kabát má z hedvábí, ale nemůžeš říci, jakou barvu ten kabát má, neboť se třpytí zeleně, rudě i modře, podle toho, jak se Ole otočí. Pod každou paží drží jeden deštník. Na jednom jsou obrázky, a ten rozevře nad hodnými dětmi a těm se pak celou noc zdají ty nejkrásnější příběhy; a na jeho druhém deštníku není vůbec nic, a ten Ole rozevře nad neposlušnými dětmi, které pak spí náramně hloupě, a když se ráno probudí, nemají ze snu ani to nejmenší.

A teď si poslechněme, jak Ole Zavřiočka celý týden chodíval večer k malému chlapci, který se jmenoval Hjalmar, a co mu vyprávěl! Je to celých sedm příběhů, neboť máme sedm dní v týdnu.

 

PONDĚLÍ

„Tak poslouchej!“ řekl Ole Zavřiočka jednou večer, když dostal Hjalmara do postele. „Teď to tady všechno vykrášlím!“ – A hned všechny květiny v kořenáčích vyrostly ve veliké stromy, které rozprostřely dlouhé větve až do stropu a po stěnách, takže celá jizba vyhlížela jako ta nejnádhernější besídka. Všechny větve byly plné květů a každý květ byl krásnější než růže a nádherně voněl; a kdybys jej snědl, byl by sladší než zavařenina. Plody se třpytily jako zlato, a pak tam byly koláčky, které byly posypány rozinkami, bylo to báječné! Ale vtom něco začalo hrozně naříkat v zásuvce u stolu, kde ležely Hjalmarovy školní knížky.

„Copak je tohle?“ podivil se Ole Zavřiočka, přistoupil ke stolu a otevřel zásuvku. Byla to tabulka, kterou něco tlačilo a soužilo, neboť v početním příkladu vyšlo chybné číslo, a příklad se teď chtěl rozpadnout. Pisátko poskakovalo na šňůrce jako psík, chtělo v tom početním příkladu pomoci, ale nemohlo! – A pak tam byla Hjalmarova písanka, která si naříkala, ó jé, to bylo opravdu hrozné poslouchat! Na každém listě až dolů byla všechna velká písmena a vedle každého jedno malé, to byla taková předloha. A u toho zase stálo několik písmenek, která si myslila, že vypadají právě tak jako ta předloha, neboť je psal Hjalmar. Ležela tam, skoro jako by přepadávala přes linku, na které měla stát.

„Hleďte, takhle byste se měla držet!“ pravila předloha. „Podívejte se, takhle na stranu, hbitě a svižně!“

„Ó, my bychom ráda,“ pravila (...)

(......)